<p>PETROVICE: Tváře krajiny je název fotografické výstavy Vladimíra Stibora, která se s podtitulem Krajina, jež tě obejme, tě neopustí koná v Knihovně v Petrovicích u Sedlčan.</p> <p>Zahájena byla v pátek 18. září 2015 a návštěvníci knihovny si mohou především snímky přírody prohlédnout do konce října. Další podrobnosti nám prozradil básník, publicista a nyní i fotograf Vladimír Stibor, který žije a tvoří v Nechvalicích na Sedlčansku.</p> <p>Co a kdy vás přivedlo k fotografování?</p> <p> V době mého dětství byl můj táta novinářem a vášnivě fotografoval. Na krku se mu neustále houpal kijev, později si koupil japonskou zrcadlovku yaschicu. Tehdy se ještě vyvolávaly svitkové filmy v temné komoře, pro malého kluka to byla hotová magie. Toužil jsem se mu podobat. </p> <p>Co vám tato činnost přináší? </p> <p> Umění fotografie je umění okamžiku. Strašně rád hledám a nacházím to pravé světlo, kdy nastává ten jediný a správný moment stisknout spoušť fotoaparátu. Vybavuji si známého fotografa Jana Reicha, který žil po mnoho let na chalupě v Křemenici, jak stával se svým stojánkem a deskovým přístrojem a celé hodiny čekal na ideální okamžik. </p> <p>Jaká témata nejraději zachycujete?</p> <p> Rád fotím přírodní scenérie, ale čím dál více mě láká portrétní fotografie. Snímek přírody nebo lidská tvář může vyprávět celý příběh. </p> <p>Fotíte digitálním fotoaparátem? A upravujete nějak fotky?</p> <p> V podstatě jsem celý svůj život používal analogické foťáky. Svůj první fotoaparát pionýr jsem asi dostal od Ježíška, pak mi táta občas půjčoval kijev. Když jsem studoval, pořídil jsem si zenit. Mým velkým snem byla flexareta, ale nikdy jsem se k ní nedostal. V posledních letech jsem přešel na nikon, ke svým padesátinám jsem dostal nikona již digitálního. Právě po šesti letech používání se odporoučel do fotografického nebe. Ale pár snímků se mi s ním snad povedlo. A jestli fotky upravuji? Minimálně, protože předělat od základu celý snímek se mi příčí, spíše dolaďuji jen technické nedokonalosti přístroje, případně své.</p> <p>Jedná se v Petrovicích o vaši první výstavu?</p> <p>Nikdy jsem programově nezamýšlel uspořádat výstavu ze svých obrázků, ale jak časem snímků přibývalo, napadlo mne, že snad bych měl fotografie ze své blízké a milované krajiny vystavit. Ano, je to moje první výstava a díky tomu, že se koná právě v Petrovicích, má pro mne velkou symboliku. V tomto městečku jsem se prvně ženil, zde se narodily knihy o zdejších obyvatelích a přírodě, sborníky Krajem lidí a kamenů I – III. Do místních lesů jsme s rodiči jezdívali na borůvky, s tátou se toulali kolem říčky Brziny. </p> <p>Kolik snímků v knihovně vystavujete a jsou spíše z poslední doby?</p> <p> Výstava čítá dvaadvacet fotografií velikosti A4 ve skleněných klipech. Snímky jsou z posledních dvou tří let. Dominuje příroda, na některých jsou zachyceny sakrální stavby. </p> <p>Připadá vám Nechvalicko a Petrovicko fotogenické?</p> <p> Zcela určitě. Jedná se o krajinu málo zasaženou průmyslem, chatařením i koneckonců turismem, ale ten se začíná v současné době rozmáhat. Ještě tu lze najít polodivoké louky, remízky, tarasy z balvanů, které naši předkové sebrali na polích. Cizinci především ze západní Evropy žasnou, kolik krásných a malebných míst je tu k objevování. A přidá-li se dobré světlo, jedná se o báječný kout naší země, který se jen tak někde jinde nevidí.</p>
