„Výtvarný projekt uherskohradišťské Zušky zaplní celé první poschodí Galerie Slováckého muzea. Je to vždycky mimořádná událost. S velkou zvědavostí a očekáváním, jak si žáci poradili se zadaným tématem a kolik se sejde exponátů,“ svěřila se Marie Martykánová, kurátorka výstavy. Výtvarná díla provedená v různých technikách a materiálech, vytvářejí malí a mladí autoři různého věku, opět přinášejí nespočet nápadů, nad nimiž i dospělý divák může žasnout. „Bez nadsázky se dá říct, že úroveň těchto přehlídek stále stoupá, na čemž mají zásluhu skvělí pedagogové a jejich žáci. Letošní téma bylo poněkud potměšilé (Tyjátr je když…) Od prvních nápadů spojených s divadelním prostředím se postupně na ZUŠce posunovali ke stále širšímu významu a obsahu vztahující se ke slovu tyátr,“ řekla Martykánová.
Galerie je doslova napěchovaná až po strop, a to je pouze výběr vyrobených prací. Do sálů se nakonec svezlo a rozmístilo téměř 1400 jednotlivých prací a 47 objektů. „Je to naprosto výjimečný výsledek. Při pohledu do výstavního prostoru je v konečném důsledku tyjátr vlastně celý lidský život, ať už se odehrává v divadle, ve společnosti nebo doma. Prostě je všude tam, kde se něco děje. A nenechejme se mýlit, že tyjátr dělají jenom lidé. Akční situace najdeme i v pohádkách, takže nás to téma provází v každém věku,“ zhodnotila Martykánová a vyzvala k návštěvě mateřské a základní školy, protože o inspiraci k výuce výtvarné výchovy zde není nouze.
Pro pohodu letních dnů bude současně v týž den otevřena i druhá výstava tria oblíbených a uznávaných malířů, kteří spojili svůj život s Uherským Hradištěm – Josef Beran, Jaroslav Hrabec, Jaroslav Melichárek, Obrazy pro potěšení. Kurátorka Marie Martykánová ji připravila jako poctu jejich výtvarnému úsilí a k připomínce jejich přínosu na půdě regionálního umění. „Byli pracovití, poctiví ve své tvorbě, skromní a laskaví, a to je důvod, proč i s odstupem let je důležité je připomenout. Ve svém mladém věku určitě netušili, že se setkají v jednom místě, a že budou zároveň přátelé. Jejich životní příběhy jsou zajímavé z hlediska postupného směřování k výtvarné tvorbě, ale také do stejného města a stejnému uměleckému sdělení,“ zmiňuje Martykánová.
I když v názvu výstavy jsou řazeni abecedně, tak nejstarší z nich byl akademický malíř Jaroslav Melichárek (1910 – 1985). V Hradišti se narodil a po celý život mu zůstal věrný. Josef Beran se sice narodil v Chropyni (1916 – 1989), dětství prožil v Halenkovicích, ale nakonec také zakotvil v Hradišti. To Jaroslav Hrabec měl z rodných Palkovic na severní Moravě poněkud delší cestu, ale přes zlínské působení se také v Hradišti usadil. A co měli všichni tři společného? „Hlavně výtvarný zájem o krajinu a přírodu, každý podle svého názoru a rukopisu. Všichni tři si občas s oblibou malovali květinová zátiší a také portréty. Všichni tři byli výtvarní pedagogové,“ odpověděla Martykánová a zavzpomínala na osobní setkání v ateliéru u jednoho ze tří pánů.
„Do ateliéru Jaroslava Melichárka jsem chodívala častokrát a vždy jsme chvíli postáli u okna a dívali se na Mariánské náměstí směrem na Morový sloup a Starou radnici. Vyprávěl mi, jak je to pro něj inspirativní pohled a zamýšlel se, jak na tomto místě plyne život, kolik příběhů, setkání toto místo pomyslně vidělo a zažilo,“ zavzpomínala Martykánová, která usuzuje, že tato výstava v přízemí Galerie je po všech stranách opravdu pestrou ukázkou krajinomalby.