Nikdy nezapomenu na scénu z „Kroniky“, v níž pozemšťan potkává domorodého Marťana, který před jeho očima snaživě mění podobu podle jeho utkvělých představ, koho že to má před sebou. Pro mě to je obraz mířící do budoucna daleko za orwellovské vize Velkého bratra. Fantazie Edy Vlasáka je skromnější, o to však naléhavější. A vlastně i aktuálnější.
Vlasák neřeší nic menšího než schopnost dnešního lidstva si představit fantaskní možnost osídlení jiné planety. A pro zatěžkávací zkoušku této možnosti nabídl čtenářům svůj osobní příběh. Pochopitelně si nemůžeme myslet, že ústřední postava Lukáše je totožná s autorem, avšak jako každý poctivý autor v ní jistě rozpustil mnohé ze svých vzpomínek, emocí a myšlenek.
Aby bylo jasno: Lukáš s handicapem svého dlouhého života odlétá na Mars, kde je již očekáván jako další expediční člen stávající „marťanské“ komunity osadníků. Paralelní linií příběhu jsou velmi aktuální problémy a starosti už etablovaných „Marťanů“. Čtenářskou radost jistě vyvolá jejich autorský popis i lehce ironický úsměv nad tím, že i na Marsu zůstává psychologie osadníků skrz naskrz pozemská.
Vyzrazovat vlastní děj, v němž jsou promyšleně namíchány napínavé peripetie kritických momentů z života osadníků a vzpomínkové pasáže ze života Lukáše, není nutné. Podstatná je nosná idea celého příběhu, vycházející z pocitu, že člověk nemusí být zajatcem svého dosavadního života. Vždycky tu je šance i možnost, jakkoli fantaskní, jej změnit a tím i svým způsobem zachránit.
Eda Vlasák: Tam nahoře ovce nejsou (2018)
sci-fi / memoir
120 stran, velikost 12,4 x 19 cm
nakladatel: CrowdPress
Knihu můžete zakoupit a podpořit tím její vznik v předporodeji do 27.6. na www.ponozkynamars.cz
