V kolektivu oblíbená čtenáře velmi živě přenáší do doby padesátých let, do Státního nakladatelství beletrie, kam mladá Hana souhrou okolností nastupuje jako doručovatelka. Pavel Taussig jako pamětník, který v té době v podobném podniku pracoval, přesně zachycuje období a události v národních podnicích za vedení (nebo řádění) šéfů zvláštního ražení a odhaluje tak zásady (ne)fungování nakladatelství, potažmo celého státního zřízení.
Předkládá tak velmi vydařenou momentku tehdejšího světa plnou dobových hlášek a průpovídek, sepsanou lehkým a pestrým jazykem, kterému porozumí i ti, pro něž je tato doba již na hony vzdálená. Toto absurdní vyprávění o absurdních časech je velmi lidské, pravdivé a smutné, ale zároveň neobyčejně vtipné, kdy ironii a sarkasmus plynule střídá čistý humor, který čtenáře upřímně rozesměje. Vhodné jazykové prostředky pak souladí s barevnými a plastickými charaktery a celý příběh má dynamiku.
Hanino mládí a optimismus stojí v přímém kontrastu s tehdejší dramatickou situací, kdy se i ona osobně musí vypořádat s velkým zásahem do života – nuceným odchodem ze školy a zdánlivě bezdůvodným uvězněním otce; její naivita se dostává do sporu s protřelostí a intrikami „kádrovníků“.
Přesto není kniha jen příběhem doby, jak by se mohlo zdát, ale příběhem člověka, ve kterém se ona doba odráží a která ho, ať chce, nebo ne, mění.
Více o autorovi a jeho tvorbě se dozvíte na křtu knihy V kolektivu oblíbená. Přesný termín ještě není znám, bude naplánován podle aktuálních opatření v České republice a Německu, kde autor pobývá.
O autorovi:
Osud Pavla Taussiga by vydal na několikadílnou ságu. Narodil se 24. listopadu 1933 v Bratislavě, v roce 1944 byl spolu s rodiči odvezen do koncentračního tábora Auschwitz, poté přežil pochod smrti a tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen.
V červenci 1945 se vrátil zpět do Bratislavy a po pobytu v léčebných ústavech nastoupil v roce 1946 na gymnázium. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Bratislavě. Pracoval jako knihovník, vedoucí propagačního oddělení Slovenského vydavateľstva krásnej literatúry a redaktor časopisu Roháč. Po emigraci v roce 1968 se usadil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde postupně prošel satirickými časopisy Pardon a Titanic a odborným periodikem Ärzte Zeitung.
Proslavil se zejména svými satirickými kolážemi, které on sám nazývá „bublináže“. Soubor těchto koláží vyšel v Torontu v roce 1987 pod názvem Blbé, ale naše. Na mezinárodním festivalu humoru Kremnické gagy 2012 získal cenu za celoživotní dílo.
Jako spisovatel debutoval knihou povídek Jedinečná svätá (1985), „nereálnými příběhy z reálného socialismu“, kterou vydali manželé Škvorečtí ve svém 68 Publishers Toronto. Byla to první kniha tohoto nakladatelství ve slovenštině. Podle titulní povídky vznikl i televizní film. Přispíval také do zahraničního exilového tisku, do vysílání Svobodné Evropy v Mnichově a Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem. Jeho poslední román, který vyšel ve slovenštině pod prostým názvem Hana, byl nominován na cenu Anasoft litera 2013.
V roce 2018 vyšly v češtině jeho vzpomínky na to, co prožil během holocaustu, s názvem Chlapec, který přežil pochod smrti a podtitulem …a natruc jsem neumřel! Titul byl v roce 2019 nominován na nově vzniklou cenu Kniha roku.
České vydání novely V kolektivu oblíbená je autorské dílo ve všech ohledech: Překlad původního textu, který vznikal v úzké spolupráci s autorem, je doplněn jeho výtvarnými kolážemi a kolážemi jeho přítele Fera Jablonovského.
