<p>JIČÍN: V Jičíně se dali se dohromady OS Lodžie, muazikanti Literácy a Ritornello, Trinitatis societas a připravili oslavu Velikonoc trochu jinak, než jsme zvyklí; posunuli ji více do duchovní sféry. A byla to skvělá podívaná.</p> <p>Pořadatelé využili krajinu a stavby v ní. Takto bylo připomenuto dědictví, které zůstalo po předcích. Hodnota, kterou právě Veliké noce (tak se program jmenoval), umožnily si uvědomit.<br />
Na Zelený čtvrtek „hrála“ barokní roubená zvonice pod Zebínem. Doslova. Rozvěšené, různě dlouhé tyče vytvářely po úderu paličkou akord, který doplňovaly zpěvačky bezeslovnými tóny. Když zvonice dozněla, seřadili se účastníci a průvodem šli do Valdštjnské Lodžie. Zvony odletěly do Říma. V jednom křídle Lodžie byla instalovaná Poslední večeře. Prostřený stůl vznášel se v prostoru, jen účastníci večeře chyběli. Zato byl Slávek Klecandr s kytarou, který zpíval pašije.<br />
Na Velký pátek se otvírají poklady. I v kostele Všech svatých pod vrchem Zebín se jeden našel v podobě Erbenovy balady v podání Dany Rejmanové. Ve tmě hořely jen svíce a svítilo zlato v truhle. S dítětem v náručí stoupala pak matka /Marie/ na Zebín /na Golgotu/. Po cestě zapalovala svou pochodní pochodně jednotlivých zastavení Křížové cesty. 14 Jičíňáků ve věku dětském až stařeckém neslo na svých prsou poselství. Pod vrcholem se průvod zastavil, pokračovala už jen Marie. Bílá osvětlená stěna kapličky tvořila pozadí pro Pietu, uprostřed Marie s dítětem, okolo ženy v černém. Tanec plaček. Pak ustal veškerý pohyb. Jen osvětlení ještě chvíli. Nakonec tma. Pro očekávání dění příštího.<br />
Na Bílou sobotu byla připomenuta Křížová cesta Vladimíra Komárka v kostele sv. Petra a Pavla v Konecchlumí. Na slavnosti vigilií se opět rozezněly zvony v onom podání trub a trubiček. Zpěv, hudba. Příprava na Vzkříšení.</p>
