SOUZNĚNÍ
Fotografka, básnířka, publicistka, autorka pořadů OLGA SZYMANSKÁ se narodila roku 1955 v Náchodě – ve znamení Vodnáře.
Vzdělání umělecké uplatnila profesně zejména ve výstavních institucích, nejprve ve Východních Čechách, poté v Praze. Zároveň v Mezinárodním sochařském sympoziu v Hořicích v Podkrkonoší. Knihovnické v Národní knihovně v Praze. Novinářské redaktorsky, volně v článcích o výtvarném umění, texty do katalogů a knih, scénářů a pořadů pro rozhlas a pro veřejnost. Svědčí o širokém kulturním rozhledu. Zájem o věci mezi nebem a zemí, též průprava Reiki dodávají oněm textům: Český dialog, Pozitivní noviny, Místní kultura, Psalterium – spojením stránky výtvarné, hudební a poetické se složkou duchovní – na magičnosti. Text Z kamene pramen rodu (P. Anderle: O lidech v Beskydech II, 2016) získal 1. cenu České asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu 2016 na Mezinárodním veletrh v Brně, 2016. Olga je členkou Umělecké besedy, Syndikátu novinářů ČR.
Z vnitřní touhy po vyjádření tajemna Olga již od roku 1972 píše poezii. Uvedla ji poprvé Táňa Fišerová (Divadlo Viola, 1982), Gabriela Vránová, Igor Bareš. Mistr přednesu Alfréd Strejček v rozhlasovém pořadu slovy: „Spojením minima slov dokáže vyjádřit velmi mnoho“ vystihl podstatu Olžiných veršů. Do scatů je vkládá Jana Koubková. Básnířka zastoupena v knihovnách, archivech, institucích doma i v zahraničí.
Ze zatím sedmi vydaných sbírek (2004–2018) pět provází fotografiemi vlastními, z nichž škála je v soukromých sbírkách. „Poezie je pro mne nejopravdovější a nejsvobodnější projev. Proto chci, aby sbírky byly mou nejvnitřnější výpovědí. Verše a fotografie mi umožňují dotvářet stránky, zároveň vytvořit knihu jako jednolitý celek.“, autorčina slova při přehlídce Nejkrásnější kniha roku, kdy mistr-grafik Vladimír Suchánek řekl: „Ale v těch knihách to všechno je!“ Proto básnické sbírky autorky nazval mono-foto-grafické, a také získaly ocenění.
Olga vystavuje fotografii+poezii ze sbírek i volnou od roku 2011. V Praze: Národní knihovna Klementinum, Vinárna U Posledního soudu, Palác YMCA a jinde. V sakrálních prostorách Kostela sv. Kosmy a Damiána-Emauzy, Kostela sv. Martina ve zdi, v Kostele sv. Ludmily na Tetíně. Zájem vzbudilo spojení její poezie s plastikami sochaře Vladimíra Škody na jeho retrospektivní výstavě v Museu Kampa v roce 2018. A fotografie-poezie na pražských Nocích kostelů.
Olga má v sobě navždy uchován jazyk a odkaz předků z Beskyd. Také od básnířky, výtvarnice, vypravěčky Františky Pituchové, blízké přítelkyně od roku 1980 /z dopisu Františky-6. 2. 1981: „Píšeš, že verše mohou obsahovat výrazy z nářečí, ale já se v tom nářečí, děvča moje, topím…“
Důkazem hloubky vztahu autorky ke zdejší krajině je básnická sbírka Rytiny/Kříž kamene+pramene Beskyd, 2011. V témže roce se představila prvně fotografiemi a verši v Památníku Josefa Kaluse Čeladná a v tehdejším Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné (dnes Rehabilitační centrum Čeladná). Od roku 2018 Olga žije trvale v Beskydech, kde vystavovala již v Městské knihovně Frýdek-Místek, v Knihovně Baška, Památníku Josefa Kaluse v Čeladné a jinde.
SOUZNĚNÍ – výstava v Galerii Lara Rehabilitačního centra Čeladná je výběrem fotografií a poezie ze sbírek i volných děl OLGY ZYMANSKÉ. Hlavní část tvoří kolekce snímků SvětloStíny. Symbolizují kontrast vrcholů a srázů ráztok, klidné šumění lesa a moc vichrů, mírnost řek a zrady vírů, horko slunka a mrazivý chlad tůní. I ustálenou hladinu životů, vzdouvání našich vnitřních pohnutek. Kolekci doplňují samostatné snímky. A spojují je básně i z nové sbírky SvětloStíny. Obsahují téma nám nejvlastnější: Láska. Vyjádřeny vázaným veršem, metaforou, něžným rýmem a opět ve velmi osobité zkratce, jak to bravurně dokáže autorka.
Texty, fotografie, poezie Olgy Szymanské jsou odkazem dvou krajin, jež autorka uchovává v srdci. Odkazem jejího i otcova rodného města, s úctou k Východním Čechám, kraji řady literátů a umělců. Zároveň odkazem místa raného dětství i rodiště matky, s pokorou ke krajině Beskyd, s kořeny předků a tradic. – Olga velmi silně cítí tuto dvojdomost, navíc s vědomím věcí, které nás přesahují. A její schopnost zachytit ony dvě polohy srdce v rovnováze se jí daří od začátku tvorby.
Proto spojuje své texty a básně do literárních celků. A fotografie a básně prezentuje současně, a to formou výstav, neboť obě jsou pro ni stejně důležité. Dle autorky: „Poezie je výsostná literární forma-fotografie je plná poetiky“. Jejich spojením vyjadřuje své hluboké vnitřní souznění.
Motto autorky: Rozměr básníkových křídel je neúměrný tíži světa – básník přesto létá.
Mgr. Stanislav Liška
