Hana Garová se profiluje jako expresivní malířka provádějící průzkum samotného terénu, který „výraz-vyjádření“ (exprese) skýtá. Možnosti výrazu různým způsobem materializuje, přičemž prověřuje roviny obsahového sdělení i zastření. Ponor do malířské hmoty, rychlosti a nespoutanosti kresebného gesta je vyrovnáván překrýváním vrstev, oslabování popisnosti, rozpouštění věcnosti a figurace v proudu neustálých proměn. Cílem autorky je „ztratit se v tom, co se dá v obraze hledat.“ Lze v této souvislosti hovořit o rituálním způsobu malování, ale i o celostním, performativním vstupu do malířského procesu, který má povahu bezprostředního tvarování tekuté hmoty – žhavé lávy, jež se teprve následně ustaluje v obrazové formy, a často v sobě tuto „procesualitu“ fixuje jako přepis vlastního tématu (rozuměj sebereflexe tvůrčího postupu). Podobně, jako když sklář tvaruje za horka natavenou hmotu skla. Autorka uniká jednoznačnosti sdělení do mnohoznačnosti rituálního pohybu, v němž ztělesněná přítomnost hraje dominantní roli stejně závažnou, jako introvertní ostych sdílet čistě osobní, soukromé či intimní světy, které se tu přesto derou na světlo. Obrazy jsou propustnou vrstvou skrytosti a odhalení zároveň. Iritují tím, co zůstává nedořečeno.
Romantizující název broumovské výstavy CONQUISTADOR, je tu na místě právě proto, že tematizuje „exotické dobyvatelství“. Nejedná se tu však o formu kulturního a mocenského kolonialismu, kam nás okamžitě nasměruje konvence pojmosloví, ale spíše o dobývání čehosi skrytého, vzácného, za čím je nutné se s odvahou a nadšením alchymisty pustit do hlubin materializovaného vnímání, podobně jako se obtížně „dobývají“ ze země žíly vzácných kovů nebo krystaly drahých kamenů. Dobývání (zde spíše dolování) samotné nabývá postupně jakési metodické rysy, které zpřítomňují osobitý rukopis a styl autorky. Obrazy Hany Garové vystupují tedy na způsob ironizující metafory dobyvatelských výprav, v nichž, optikou rytíře Dona Quijota de la Mancha, je rozhodující „dobrodružství autofikce“. Právě onen nastolený rozpor mezi skutečností a iluzí, klade otázky oběma směry. Co je skutečnost? Ale také: co je iluze? Skutečností se zdá být pro umělkyni intenzita přítomnosti uprostřed prožívané situace. Nemá tedy mnoho společného s objektivním stavem přehledného fyzikálně definovaného světa, na kterém se všichni konsenzuálně shodneme. Proto i iluze je dána do služeb jiným cílům nežli imitaci viděného. Malířská iluze tu sleduje trajektorii transformačních stavů, které strhávají a pohlcují celou lidskou bytost. Obraz je tu nově stvořenou skutečností určenou prioritně zraku, která odkazuje na své vlastní východisko – sílu emoce a prožitku. Tvarosloví malby reaguje na „dynamiku proměny“, proto má charakter určitého vlnění.
Autorka v souvislosti se svými posledními obrazy odkazuje na film Počátek (Inception), v němž se „architektura snu“ podřizuje rozehranému dobrodružství imaginace. Cesta do hlubin paměti vede do fraktání dimenze snu, v němž se člověk může nadobro ztratit. Tak jako se mnoho conquistadorů a misionářů ztratilo nejen při dobývání cizích, exotických krajů, ale i v minulosti samotné. Historie stejně jako přítomnost se proměňuje v temnou chiméru, v dusivou pravdu o tom, že tu jsme ze všech stran vystaveni nejistotě, pokušení a zapomnění, které lze překonat pouze vírou ve smysl veškerého dění a v rozhodující význam dobré vůle.
Petr Vaňous
Hana Garová (nar. 1986, Bratislava) absolvovala v letech 2007–2013 Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér Malba II docenta Vladimíra Skrepla. V r. 2012 prošla studijním pobytem na Koninklijke Academie van Beeldende Kunsten (KABK) v nizozemnském Haagu. V r. 2017 obdržela třetí místo ve slovenské ceně VÚB Mal’ba roka 2017. V r. 2019 rezidenčně pobývala v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově. Z posledních skupinových výstav lze jmenovat například Human scales (Industra Art, Brno, 2019), Fucking Painting (Zahorian & Van Espen, Praha, 2021), Warm inflation (GAMU, Praha, 2023) nebo The Shadow Throwers (Campus Hybernská, Praha 2023). Důležité byly také poslední dvě samostatné výstavy autorky – Show me the body (arto.to galerie v Uhelném mlýně, Libčice n. Vltavou, 2023) a Gatekeeper (Dům umění České Budějovice, 2023). Naposledy samostatně vystavovala v pražské Bold Gallery (Samomluvy, 2025).
Více o autorce:
https://www.instagram.com/hanagarova/
https://www.galeriedum.cz/cs/hana-garova
