Lucie Nováčková ve své tvorbě pracuje s osnovou jako abstraktním jazykem a „nulovým stupněm“, z níž vyrůstá vizuální i myšlenková struktura díla. Hana Chmelíková nahlíží jazyk jako živelný systém znaků, tříděných do skupin – rodin, které spolu vzájemně komunikují. Jejich význam se rodí z nejistoty a touhy po porozumění.
Zásadním gestem výstavy je rozdělení knih do „rodin“ namísto jednotlivých uměleckých oborů. Autorky přizvaly ke spolupráci Martina Netočného a Ondřeje Buddeuse. Netočný do projektu vnesl teorii autopoetických systémů, které Buddeus rozpracoval v rozhraní neuronových AI sítí a poetického kódu. Vystavené knihy se tak vedle původní identity stávají také „objekty jazyka“, jež se v logice jazyka bez promluv setkávají v nových rodinných konstelacích.
Výsledná podoba výstavy vznikla ze spolupráce čtveřice autorů, v níž vzájemný dialog stíral hranice autorství jednotlivých vstupů a podmiňoval souvztažnost jednotlivých prvků instalace i participativní části, která se soustředí do prvního dne výstavy a na vernisáž.
Objects of Language otevírá otázky:
- Jak nás jazyk tvaruje?
- Jaký je vztah mezi textem, objektem a prostorem?
- Jak čteme prostor a jak si v něm rozumíme?
- Kdy se kniha stává objektem jazyka a kdy nositelem informací?
- Podle jakého klíče si knihy vybíráme? Může být jiný než ten, na který jsme zvyklí?
- Dokážeme přijmout změněná pravidla hry?
Realizační tým: Anna Holínská, Petr Lehman, Rozálie Švaříčková
Technolog práce Nulový stupeň tkaní: Radek Pytelka
