Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zařazovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 36 položek.
V r. 2023 byla do tzv. národního seznamu připsána „Výroba modrotiskových forem“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Zeptali jsme se předkladatelky návrhu Mgr. Martiny Vlčkové, kurátorky a etnografky z Muzea východních Čech v Hradci Králové.
Výroba modrotiskových forem patří mezi rukodělné řemeslné techniky. Samotné formy představují základní pomůcku pro tiskaře a slouží k negativnímu potiskování při výrobě modrotisku. Současná tvorba navazuje na původní výrobu tiskařských forem rozšířenou ve Dvoře Králové nad Labem a pramenně doloženou od poloviny 19. století. Zpočátku se formy vyráběly celodřevěné, v průběhu 19. století doplňovaly dřevořezbu mosazné plíšky a hroty až se nakonec vybíjely celokovové vzornice k potiskování jemných vzorů. Výroba forem byla závislá na činnosti modrotiskových dílen. Od 2. poloviny 19. století zájem o modrotiskové zboží postupně upadal a slábl zájem o výrobu forem. Nové vzory se objevují v souvislosti s tvorbou textilních a oděvních návrhářů ve třicátých letech 20. století. K zachování výroby do dnešní doby přispělo před 30 lety zrušené Ústředí lidové umělecké výroby (1945–1995). V současnosti se formíři věnují opravě historických forem, vyrábí jejich repliky, nebo vyřezávají nové formy pro módní návrháře a výtvarníky. Nositeli statku jsou čtyři formíři ve Dvoře Králové nad Labem a okolí. (Zdroj: www.nulk.cz)
Technologie výroby modrotisku je na národním seznamu zapsaná už od r. 2014. (Věnovali jsme se jí v předchozích dílech cyklu zde a zde). Modrotisk od roku 2018 figuruje také na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Až s téměř desetiletým odstupem byla na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky přidána také Výroba modrotiskových forem. Proč ta prodleva, když jedno nemůže existovat bez druhého a proč nebyly modrotiskové formy zahrnuty do předchozích nominací? Modrotiskaři by se přitom bez formířů neobešli… Zůstali bez ochrany UNESCO?
Nominace Technologie výroby modrotisku vzešla z okolí strážnické dílny a zaměřila se na techniku potiskování a barvení látek v provozovnách ve Strážnici a Olešnici. Nositeli technologie výroby modrotisku jsou majitelé a zaměstnanci obou dílen, přičemž dílna Danzingerů v Olešnici má výhradně charakter rodinné dílny. Formíři ze Dvora Králové nad Labem do této skupiny nepatří. Protože nebyli zahrnuti do nominace na celostátní Seznam, ani do nominace na UNESCO, rozhodli jsme s kolegyní z královédvorského muzea jít vlastní cestou.
Nejprve jsme připravily nominace Milana Bartoše a Jaroslava Pluchy na krajské ocenění, tehdy ještě Zlatý kolovrat, udělované Radou kraje řemeslníkům a osobnostem v oblasti tradiční lidové kultury. Získali ho v roce 2015. Následovala nominace na ocenění Nositel tradice lidových řemesel. Titul převzali v roce 2020. Zápis na celostátní Seznam je podmíněn zápisem na krajský Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. V roce 2022 Výroba modrotiskových forem přibyla do krajského seznamu, a díky tomu se nám otevřela možnost připravit nominaci na zápis do národního Seznamu.
Proč se jedná v případě výroby modrotiskových forem o ohrožené řemeslo a jaká záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku byla v souvislosti se zápisem přijata?
V současnosti se řemeslu věnují čtyři lidé, kromě Nositelů tradice lidových řemesel Milana Bartoše a Jaroslava Pluchy také jejich pokračovatelé, Tomáš Bartoš, syn Milana Bartoše, a Aleš Zelený, synovec Milana Bartoše. Jejich činnost je závislá na práci obou modrotiskových dílen a odborných institucí. Formíři opravují historické formy, vytvářejí jejich kopie nebo vyrábějí formy nové, zejména díky spolupráci s módními návrháři i výtvarníky, a také pro edukační aktivity muzeí. Důležitou roli hraje osvětová činnost a předávání znalostí řemesla prostřednictvím workshopů pro veřejnost i školy. V roce 2024 otevřeli Bartošovi v Jaroměři-Josefově Modrotiskový ateliér, ve kterém tyto aktivity nabízejí. Nositelé se také zapojují do grantových projektů a spolupracují s paměťovými institucemi na výstavách.
V čem je s ohledem na český i mezinárodní kontext toto tradiční řemeslo unikátní?
Výroba forem na modrotisk má za sebou více než dvě stě let dlouhou existenci, během níž se výrobní postupy, používané materiály i nástroje téměř nezměnily. I přesto, že moderní doba nabízí nové technologie, které mohou práci na formách zjednodušit, nikdy nenahradí kvalitu zpracování a preciznost šikovných rukou formíře, jenž do každé formy promítá své mnohaleté zkušenosti a um svých předků. Hodnotu forem zvyšuje také skutečnost, že se jejich výrobě věnují pouze čtyři řemeslníci. V porovnání s okolními státy si i s tímto počtem stojíme velice dobře, v sousedním Německu i Rakousku praktikují řemeslo pouze dva formíři.
Jak probíhala příprava nominace statku? Co stálo u zrodu této myšlenky? Co bylo na přípravě podkladů nejsložitější? Vrylo se vám při tom něco hluboko do paměti, ať už z profesního hlediska, nebo čistě osobně?
Příprava nominace k zápisu na celostátní seznam byla logickým vyústěním několikaleté spolupráce Muzea východních Čech v Hradci Králové s formíři Milanem Bartošem a Jaroslavem Pluchou a Městským muzeem ve Dvoře Králové nad Labem. Poprvé jsme společně připravovali nominaci na krajské ocenění, tehdy ještě Zlatý kolovrat, udělované Radou Královéhradeckého kraje tvůrcům v oblasti tradičních lidových řemesel v roce 2015. Od té doby formíři ušli velký kus cesty, oba získali titul Nositel tradice lidových řemesel, navázali spolupráci s návrháři a výtvarníky, za všechny mohu jmenovat Zuzanu Osako nebo Petru Gupta Valentovou, pořádají workshopy pro veřejnost, spolupracují s paměťovými institucemi na výstavách a v současné době se soustředí na rozvíjení aktivit v Modrotiskovém ateliéru v Jaroměři-Josefově.
Roli sehrál také fakt, že ačkoliv formíři spolupracují s oběma modrotiskovými dílnami, opravují jejich formy, zhotovují kopie nebo vyrábějí nové, nebyli zahrnuti do nominace modrotisku na celostátní seznam i na reprezentativní seznam UNESCO. Výrobci forem v technologii modrotisku představují anonymní prvek, který zůstává veřejnosti skrytý. Vidíme pouze výsledek jejich práce. I proto má zápis na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky význam, protože umožňuje formířům z této anonymity vystoupit a upozornit, že za formami stáli a stojí skuteční mistři svého řemesla.
Při zpracování nominací jsme se nesetkali s žádnými obtížemi a dovolím si tvrdit, že se původně profesionální pracovní jednání stala přátelskými. Při každém našem setkání obdivuji skromnost a pokoru, s jakou o svém řemesle mluví, ale i pochopitelnou hrdost, která pramení z úcty k řemeslu, poctivé práci a především z dovedností předávaných z generace na generaci, jako je tomu u Bartošových.
Kdo jsou vlastně nositelé statku? Jak vypadá formířství dnes? Jaké dostávají poslední čeští formštechři zakázky? Přináší jim tento zápis nějaké přímé výhody kromě zasloužené prestiže?
Nositeli statku jsou už jmenovaní formíři a jejich nástupci. U Bartošů se řemeslo předává v rodině, Milana Bartoše ho naučil jeho dědeček Josef Vlk, formíř a dlouholetý spolupracovník ULUV. Milan Bartoš své znalosti předává synovi Tomášovi a synovci Alešovi. S Jaroslavem Pluchou je pojí letité přátelství a spolu tvoří jedinečný tandem. Poptávka po formách úzce souvisí s odbytem produktů nabízených modrotiskovými dílnami, které na sobě neustále pracují a rozšiřují nabídku výrobků. Pokud budou mít zakázky modrotiskové dílny, budou mít práci i formíři. Často používané vzory se časem opotřebovávají a vyžadují péči. Z kooperace s návrháři a výtvarníky se vytváří naopak nové vzory forem. Rozvíjí se také spolupráce s odbornými institucemi, zejména v oblasti edukace a propagace. Díky zápisu se mohou nositelé zapsaného statku zapojit do grantových programů a určitě se o jejich práci rozšířilo povědomí. Počet opravených nebo nově vyrobených forem se liší a závisí na zakázkách, ale běžně pracují na přibližně patnácti až třiceti formách.
Do dnešních dnů přetrvaly v Česku dvě modrotiskové dílny, Danzingerových v Olešnici na Moravě a rodiny Jochových ve Strážnici. Vyrábět a opravovat modrotiskové formy pro tyto výrobce dokáže u nás jen dílna jediná, Milana Bartoše ve Dvoře Králové nad Labem. Ostatně městu s dlouhou a bohatou historií v textilním průmyslu a tiskařství se někdy říká český Manchester. Jak se tedy daří v regionu formířské řemeslo propagovat, popularizovat a oživovat?
V roce 2024 založili Milan a Tomáš Bortošovi Modrotiskový ateliér Bartoš v Bastionu IV v Jaroměři-Josefově. Milan Bartoš si tak splnil několikaletý sen, který se mu dlouho nedařilo realizovat. Ateliér seznamuje veřejnost s procesem výroby modrotiskových forem i samotného modrotisku, pořádá workshopy modrého tisku, kdy se pracuje s modrou zažehlovací barvou a v poslední době začal vyrábět i vlastní modrotisk. Nositelé se zapojují do aktivit v Umělecké kolonii Bastion IV, účastní se workshopů i přednášek. Také jsou součástí akce Dny otevřených ateliérů, která umožňuje návštěvníkům nahlédnout do ateliérů umělců i řemeslníků.
Jakou podporu mají formířské dílny např. v Maďarsku, Slovensku nebo Rakousku a Německu, v zemích, které se spojily pro společný zápis modrotisku do UNESCO?
Formířů v uvedených zemích působí velmi málo, proto si znalosti začali osvojovat i sami tiskaři, na Slovensku například Peter Trnka nebo v Maďarsku Zsolt Gerencsér. V Německu působí formíř Hans-Joachim Frindte, který opravuje formy nejen pro německé, ale i rakouské modrotiskové dílny. Kromě pana Trnky se jedná o pány pokročilého věku a své pokračovatele bohužel nemají. Státy si jsou této skutečnosti vědomi, ale jestli formíře podporují, nebo hledají cesty, jak zániku řemesla zabránit, nedovedu říci. Nemám k tomu informace.
