Dne 20. února 2026 proběhl v Horažďovicích zajímavý workshop, určený pro vlastníky a správce památkových objektů v majetku obcí, i soukromých vlastníků, kteří hledají smysluplné modely spolupráce s místními obyvateli či spolky z okolí památky. Jeho iniciátorkou byla památková pedagožka Mgr. Anna Svobodová ze spolku Prácheň žije! Dlouhodobě se také věnuje práci s dobrovolníky v okolí prácheňského hradu a přírodní rezervace Prácheň, kde společně pořádají programy pro veřejnost.
Účastníci se na místo sjeli ze šesti krajů republiky a neváhali podstoupit až několikahodinovou cestu do Pošumaví. Své zástupce na akci měla i Asociace nestátních otevřených památek (ANOPA), která sdružuje provozovatele hradů, zámků, technických a dalších kulturních památek, jež nejsou ve vlastnictví státu, ale tvoří neodmyslitelnou součást národního kulturního dědictví. Tajemník ANOPA, z.s., pan Vratislav Zákoutský, je zároveň kastelánem zámku v Loučeni. Jako „pozorovatel“ se zúčastnil i Ing. Aleš Kozák, zakladatel Institutu pro památky a kulturu, který provozuje portál PROPAMÁTKY, a všem majitelům památek nabídl spolupráci. Je potřeba zdůraznit, že síťování a navazování nových kontaktů je v této úzké oblasti zájmu nesmírně důležité.
Po zahájení programu proběhlo představování účastníků, ale hlavně památkových objektů, které zastupují, v širokém spektru od pečlivě udržovaných zámků s dlouhodobým návštěvnickým provozem až k rozpadajícím se památkám, které se rozhodli zachránit jako soukromí vlastníci. Ti se tak často v očích veřejnosti dostali do role „podivínů“, kteří si ukousli příliš velké sousto a zainvestovali mnoho vlastních finančních prostředků bez očekávání budoucího zisku.
K diskuzi se sešli zástupci zámků Stránov, Lobeč, Loučeň, Starého zámku v Hořovicích, Bechyně, zámku v Běšinách a Karlovy Koruny. Dále hradů Kost, Valdštejn, Rotštejn, Houska, Prácheň, Kokořovského dvora a Dvora Šternberk na Zelené hoře. Všichni zástupci objektů si dobře uvědomují, že památky nežijí samy od sebe, ale hlavně díky lidem, kteří se na jejich opravách, údržbě a návštěvnickém provozu či edukačních aktivitách podílejí. V programu následoval blok přednášek a prezentací, první z nich byla Participativní péče o památky na dobrovolnické bázi (PhDr. Kateřina Dryáková) – která předala zkušenosti z projektu Národního památkového ústavu a PedF UK, zabývajícího se interpretací kulturního dědictví, nastínila historii dobrovolnictví na našem území a legislativní rámec participativní péče.
Další přednáška byla praktickým sdílením zkušeností práce s dobrovolníky a místní komunitou v Pošumaví, realizovanou spolkem Prácheň žije! Účastníkům byly zároveň představeny materiály, které pomohou zorientovat se v problematice budování udržitelné komunitní péče (Mgr. Anna Svobodová). I prezentace činnosti dobrovolnické organizace Totem z Plzně (Bc. Vlasta Fajfrlíková) pomohla účastníkům nahlédnout do práce organizací, které mají k dobrovolnictví úzký vztah a paní ředitelka zároveň nabídla podporu při managementu a pojištění dobrovolníků na památkách.
V poslední prezentaci shrnula energická kastelánka hradu Rotštejn (Hana Talli Hlubučková) své dlouholeté praktické zkušenosti s dobrovolnictvím na památkových objektech. Ty získala především ve spolku pro ochranu přírodní rezervace Klokočské skály a záchranu hradu Rotštejn u Turnova. Do všech prezentací aktivně zasahovali posluchači se svými připomínkami, zkušenostmi a hlavně dotazy.
Pokračovalo se formou World café diskusí nad otázkami, formulovanými na začátku workshopu. Ty se týkaly problémů, které se na jednotlivých památkových objektech aktuálně řeší, například: Jak založit dobrovolnický program bez předchozích zkušeností? Jak mohou dobrovolníci doplnit omezené personální zdroje na památce? Co udělat pro to, aby státní správa brala vážně neziskové organizace? Jak nejlépe zapojit místní obyvatele? Jak transformovat památkový objekt v soukromém vlastnictví do subjektu, vhodného pro komunikaci s úřady a čerpání dotačních programů? Jak zapojit do péče o nestátní památku místní samosprávu? Jak podpořit dobrovolnické skupiny a zároveň nevytvářet konkurenci aktivitám obce? Jak pro své aktivity využít portál PROPAMÁTKY? Čím motivovat dobrovolníky, aby se zapojili do péče o památku a pravidelně se vraceli?
Nad otázkami se rozproudila diskuze, do které se promítly zkušenosti majitelů či správců památek, řešících podobné překážky, například problematiku mezilidských vztahů ve vybudované komunitě, získávání finančních prostředků na provoz, zajišťování koordinátora dobrovolnických aktivit, nebo pojištění dobrovolníků. Jako osvědčená se v praxi ukázala spolupráce s blízkým regionálním dobrovolnickým centrem, které dokáže zajistit administraci dobrovolnických smluv a především pojištění. Příkladem dobré praxe byly i zkušenosti s firemním dobrovolnictvím, které může být poptáno u takto specializované dobrovolnické organizace, nebo přímo u velkých firem, nabízejících svým pracovníkům několik dní placeného volna, pokud je stráví dobrovolnickou prací dle svého výběru.
Na místě byly volně k dispozici i nejrůznější materiály, které by správci památek mohli na svých objektech využít. Například Pošumavská kuchařka: zkušenosti z práce s místními komunitami; Metodiky vydané Národním památkovým ústavem „Památky nás baví“, věnující se širokému spektru edukačních programů; trilogie „Postupme si dále“, která řeší interpretaci a prezentaci historických objektů, průvodcovskou činnost i zkušenosti s participativní péčí o kulturní dědictví. Nechybělo ani poslední číslo časopisu Propamátky a případová studie komunitního projektu v Krajinné památkové zóně Novohradsko.
Po skončení workshopu se většina zúčastněných ještě připojila ke komentované vycházce z Podbranského mlýna (dnes environmentální středisko PROUD) s průvodcem-dobrovolníkem na nedaleký vrch Prácheň. Zde se nachází gotický hřbitovní kostelík sv. Klimenta, zbudovaný na původní ploše bývalého slovanského hradiště a pozdějšího hradu Prácheň. Do dnešních dnů se dochovaly jen fragmenty velmi rozlehlé stavby hradu, které dávají tušit o jeho tehdejším významu. Vždyť kopec Prácheň, v úpatí lemovaný řekou Otavou, daroval Bavorovi III. ze Strakonic král Jan Lucemburský za účelem výstavby hradu již roku 1315.
Místní průvodce, Mgr. Roman Vaněk, podal výklad k zajímavé historii místa i činnosti spolku Prácheň žije!, který se snaží tento historický objekt znovu oživit a do akcí zapojit hlavně místní komunitu. Vlastníkem hradu, tyčícím se nad Horažďovicemi, je obec Velké Hydčice, do jejíhož katastrálního území spadá. Sdružení však spolupracuje i s městem Horažďovice, jeho městským muzeem, Římskokatolickou farností, která spravuje kostel sv. Klimenta, a místním sborem dobrovolných hasičů. K činnostem spolku, který oficiálně zahájil svou činnost v lednu 2024, patří komentované prohlídky, botanické exkurze, programy pro školy, koncerty, výstavy a soutěže. Jeho členové vytvořili i 12 zastavení pátrací hry Prácheň žije!, vedoucí z mostu přes Otavu až k prácheňskému hradu. Projekt byl financován z grantu Nadace Via a veřejné sbírky. Spolek se též podílí na celostátních akcích, jako je Noc kostelů či Ukliďme Česko, podrobné informace o životě sdružení je možné dohledat na webových stránkách https://www.prachenzije.cz. Zde najdete i vyjádření, které je mottem spolkové činnosti:
„Společně chceme mít Prácheň udržovanou a také chceme upozornit na jedinečné hodnoty místa a příběhy, které dlouho upadaly v zapomnění. Chceme podporovat dobrovolnickou činnost místních obyvatel a sdružovat kolem sebe lidi, které Prácheň zajímá a mají chuť se na jejím oživování spolu s námi aktivně podílet“.
To, že byl rok 2026 valným shromážděním OSN vyhlášen jako rok dobrovolníků pro udržitelný rozvoj, zjistila většina účastníků workshopu až na místě. Rozhodně to nebylo motivací k jejich účasti, ale zajímavým potvrzením toho, že budování občanské společnosti formou participativní péče (v našem případě) o kulturní dědictví, se řeší na úrovni Organizace spojených národů a může být impulsem pro místní samosprávy, aby tuto smysluplnou činnost ze svých rozpočtů podpořily. Účastníci workshopu z akce snad odjížděli s pocitem, že v náročné péči o památky „nejsou sami“, navázali nové kontakty a dozvěděli se, jak s místní komunitou a dobrovolníky pracují další majitelé historických objektů.
