KORUNA SVATÉHO VÁCLAVA
O nejstarších korunách našich králů téměř nevíme. Vezměme tedy rok 1341: příprava ke korunovaci markraběte moravského Karla českým králem ukázala, že koruna Přemyslovců pro tak významný krok nestačí a je třeba nové české koruny. Její existenci poprvé stvrdil ochranným dekretem papež Kliment VI. 6. května 1346. Z roku 1347 zpráva na pouzdru k této koruně zní: „tuto nechal zhotoviti král římský a český Karel IV. k chvále Boží a mučedníka sv. Václava“. V ten rok se jí nechal korunovat. A po něm v průběhu staletí 21 králů, 17 královen, 1 císařovna a její manžel.
První popis koruny neuvádí ještě přepásané oblouky s kameny, nesouhlasí počet drahokamů, perel. Karel IV. až ke sklonku života nechal korunu rekonstruovat, což uvádí záznam z roku 1378 v kodexu XXXIII., dnes archiv Metropolitní kapituly v Praze. V zadání výroby navázal na korunu Přemyslovců a inspiroval se i u Francouzských králů. Ale té své navíc určil skrytý význam.
Koruna se tvarem podobá, kromě území Karla IV., Jeruzalému (dle mapy z 12. století). Nemá žádné hrany. Výška i průměr 19 cm, obvod elipsovitý pro tvar hlavy Karla. Materiál koruny: 22-ti karátové zlato je symbolem slunce, duchovního osvícení. Váha 2348 gramů, třetinu váží smaragdy, spinely, safíry, rubelit v počtu 96-ti kamenů plus 20 perel, na vrcholu kamej. Koruna je složena ze čtyř částí, každá tvaru Lilie. Čelní strana s kameny především rudými: symbolika vedení, akčnosti, oděvu Ježíše Krista, duchovně oběti Krista i zmrtvýchvstání. Zadní strana rudá rovnováhou k čelní. Boční strany téměř modré: symbolika naslouchání a přijímání, oděvu Panny Marie, duchovně jejího utrpení. Zelené kameny: symbolika síly a zrození, oděvu sv. Jana, duchovně prozření. Barvy: rudá, modrá, zelená jsou jako v plátnech barvy rouch Tří madon, Tří králů. Bílé perly symbolika čistoty, duchovně poselství. Sytě fialová v koruně není: barva nejvyšší duchovnosti by, dle Karla IV., v koruně lidského panovníka byla málo uctivá. Druhy kamenů v koruně jsou v traktátu Karla IV. přiřazovány k lidským ctnostem a vlastnostem, vážících se barvou a velikostí k těm, jimiž je král svou korunovací posílen.
OSTATNÍ KLENOTY
Královské jablko a Žezlo bohatě zdobeny drahokamy. Po obvodu Jablka spoj s barevnými emaily, zlatými mini-sfingami. Vrchní část nese nápis: „Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá.“ Na vrcholku křížku ze zadní strany: „Bůh vládne nebesům, králové zemi.“ Polokoule jablka mají tepané příběhy: horní Davidův, dolní Genezis. K jablku přidejme pouzdro. – Žezlo nese nápis „L. P. 929–1989: Výročí smrti Sv. Václava“. Délka: 67 cm, váha přes 1kg. Složeno ze 4-dílů, ústí do hlavice. Rukojeť tvarována z listů, květů, větévek, ukončena okružím. K žezlu náleží také pouzdro. Dále: Korunovační kříž s ostatky těla Ježíše. A Korunovační meč, odznak královské moci, v čepeli s ostatky sv. Václava (dnes Svatovítský Poklad na Pražském hradě). Plus Korunovační plášť – Pliviál.
Pro Karla IV. byl korunovační obřad duchovním znovuzrozením: jím se stal celistvým, a to vším, co v něm dříve rozděleno. Věřil, že obřadním svěcením bude působit vírou Krista a Václava. Duchovní při vložení na hlavu krále praví, že „Koruna je vším, co král zasluhuje.“ Do českého Korunovačního řádu, jenž vyšel z K. řádu francouzského, Karel IV. přidal navíc svěcení, a to insignií a žehnání prstenem, později ztraceným, což vše obsahuje inventář ze 14. století. – Podrobnosti ke klenotům viz weby.
NOVODOBÁ KOPIE KORUNY
Pro prezentaci Československa na Expo´67 v Montrealu, byla zadána Střední uměleckoprůmyslové škole pro zpracování kovů a kamenů v Turnově (tehdejší název), kde roku 1974 vznikly i kopie Žezla a Jablka. – Zástupci týmu školy v čele s prof. Beldou se proto vypravili na Pražský hrad. Z rozhovoru z roku 1990 s některými: „Jeden z hradních odborníků se k nám přitočil a řekl větu, kterou si všichni pamatují dodnes: Jestlipak víte, že se právě stáváte největšími padělateli v naší historii?“ – A výroba koruny?, dále z rozhovoru: „Museli jsme zajistit přesné nákresy a rozměření. Potíže vznikly hned na počátku, kdy strážci klenotů o nějakém braní originálu do rukou, jeho měření, pořízení jeho otisků do vosku nechtěli ani slyšet. Dovolili nám jen z patřičné vzdálenosti korunu nafotografovat ze všech stran a z toho vytvořit náčrty.“ Ale ty zdaleka neodpovídaly originálu. Po sérii jednání s argumentací týmu, že nebudou-li moci pracovat i s originálem, kopie těžko vznikne, souhlasili i z nejvyšších míst.
Prof. Belda v rozhovoru v roce 1994: „Pak jsme mohli pravou korunu dokonce rozebrat, vyjmout všechny kameny, opravit i jejich původní upevnění, které se místy po letech uvolnilo. Největší problém ale vznikl při dělení čtyř dílů koruny. Spojeny zlatými svorkami, které se musely nahřát, narovnat, při kompletaci zase ohnout.“ S touto technikou se ve škole setkali poprvé. Netušili, jaká je kvalita originálu a báli se, aby původní spony nepoškodili. Dál prof. Belda: „Náhrada původních spon kvůli historické hodnotě naprosto povolena nebyla.“
Pro kov koruny zvolili stříbro, povrch silně pozlatili, s disproporcemi si poradili. A kameny? Pravých jako v originálu koruny jen hrstka, a v závratných cenách. Umělé zamítnuty: barevné vlastnosti a lom světla zdaleka neodpovídaly pravým. Brusič kamenů Haken navrhl barevné sklo, vybroušené do parametrů pravých. Prof. Belda: „Haken, po mnoha zkouškách, nakonec dokázal napodobit i kazy jako v originálních kamenech. Zhotovil i povrchové nerovnosti a hrany, napodobil praskliny a upevňovací otvory, dokonce pomocí ohořelých dřívek a popele z cigaret v nich vytvořil i kresby, vzniklé nečistotami v přírodním materiálu. Výsledek byl dokonalý. kopie koruny tak splnila všechny podmínky zadání. Na první pohled, zejména pro laiky, stejná jako originál.“
A kopie Svatováclavské koruny, vytvořená na SUPŠ Turnov v letech 1966–1967, po Montrealu byla v Osace, Moskvě, Curychu, Budapešti, Hamburku a dalších metropolí.
Jak to vím?
Jsem absoventka SUPŠ Turnov / učil mě prof. Jiří Belda st. / po návratu kopie Svatováclavské koruny jsem se podílela na jejím čištění před transportem a uložením v Praze.
NÁSLEDNÉ KOPIE
Ke druhé kopii z roku 2010 od Jiřího Beldy ml. (syn prof. Beldy) dotyčný v odborném článku uvedl: „Tahle druhá, kterou jsem dělal a táta mi už jen krásně radil, byla vystavena v Hannoveru, pak v Obecním domě v Praze. Od Třetí kopie z roku 2011 to už šlo mimo nás: byla ve Vladislavském sále Pražského hradu. Čtvrtá z roku 2012 určena k stálému vystavení na hradě Karlštejn. A Pátá určena pro Spolek k obnově Českého království k 60. výročí spolku 2021. S tátou víme, že originál Koruny byl vystaven dvakrát: v letech 1791 a 1867 v kapli sv. Václava Svatovítské katedrály na Pražském hradě. Dnes je těch kopií Koruny celkem deset! Tak snad stačí, ne…?“
K nim však přiřaďme zmenšenou kopii Českých korunovačních klenotů vzniklou 1993: dar českých poutníků do klenotnice Katedrály Panny Marie v Cáchách/Aachen: klenotnice s poklady, z nichž řadu sem věnoval Karel IV., který zamýšlel nechat se do katedrály po své smrti uložit. – Dnes by se obracel v hrobě, kdyby u místa uložení kopie těchto klenotů četl cedulku německy, česky znějící: „Kopie říšských klenotů Římské říše národa Německého–originál ve Vídni. Dar českých poutníků ze Svaté cesty 2007.“ Podle českých historiků a odborníků má být na cedulce správně následný text: „Kopie Korunovačních klenotů Království českého–originál v Katedrále Svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě v Praze.“
Kouzlo Českých korunovačních klenotů je skryté v posvátnosti a tajemství, jež jim určil Karel IV.
Při osobním setkání se můžeme vcítit do jejich poselství a objevovat nové sami v sobě. Pochopit, že nepotřebují jakékoliv výsady – jejich výsadou je jejich poslání.
