Výstava představí například Pleslův triptych inspirovaný benátskými zrcadly, kde designér sbíral zkušenosti v jedné z nejstarších rodinných skláren na světě. Nejde o sbírku budovanou investiční logikou, ale o soustředěnou mapu témat, která se k Pleslovi vracejí: pomíjivost, spiritualita, křehkost, síla, ticho i ironie.
Rony Plesl je bytostně spjatý se sklem – jako výtvarník, pedagog UMPRUM i designér s ikonickým rukopisem. Méně známá je však jeho sběratelská poloha: intimní, neokázalá, vedená spíše vnitřním neklidem než „systémem“. Sbírka, která zahrnuje práce například Josefa Bolfa, Ivana Pinkavy, Milana Knížáka, Patrika Adamce nebo Danha Võ, vznikala mimochodem vedle Pleslovy tvůrčí linie. A přitom v ní opakovaně vyvstává téma pomíjivosti, memento mori, života a smrti.
