V 11.30 budou ostatky Vlastimila Harapese slavnostně uloženy do hrobu na Vyšehradském hřbitově. Náhrobek z prachatického dioritu vytvořil akademický sochař Jaroslav Urbánek.
Součástí projektu je také veřejná sbírka na platformě Donio, jejímž cílem je financovat vznik a instalaci memoriálu Vlastimila Harapese na Vyšehradském hřbitově. Vybrané prostředky budou využity rovněž na úpravu a dlouhodobou péči o hrobové místo a na vytvoření webové prezentace věnované životu a dílu této mimořádné osobnosti české kultury. Sbírka potrvá do 30. září 2026.
„Vlastík byl člověk, který dokázal spojovat lidi. Byl výjimečným umělcem, ale především laskavým přítelem, na kterého se nezapomíná. Jsem vděčná, že mu můžeme společně vzdát důstojnou poctu v roce jeho nedožitých osmdesátin,“ říká Renata Sabongui, iniciátorka vzpomínkového dne a dlouholetá přítelkyně Vlastimila Harapese.
Na pietní akt naváže od 15.30 v Kině Lucerna vzpomínkové setkání Pocta Vlastimilu Harapesovi. Program zahájí přednáška choreoložky, taneční kritičky a publicistky Mgr. Lucie Dercsényi, Ph.D., následovat bude diskuse s rodinou, přáteli a uměleckými kolegy a projekce dokumentárního filmu Martina Kubaly Vlastimil Harapes: Neobyčejné životy.
„Při práci na dokumentu jsem poznal člověka, který byl mnohem víc než jen slavný tanečník. Fascinovala mě jeho energie, humor, disciplína i schopnost oslovovat lidi napříč generacemi. Jsem rád, že jeho příběh může prostřednictvím filmu oslovovat další diváky,“ uvádí režisér a dokumentarista Martin Kubala.
Vlastimil Harapes patří k osobnostem, které zásadním způsobem ovlivnily historii českého baletu a Baletu Národního divadla. Jako tanečník, choreograf, pedagog, režisér a herec inspiroval několik generací umělců a zanechal odkaz, který je trvalou součástí české kulturní identity.
O Vlastimilu Harapesovi
Vlastimil Harapes (1946–2024) patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého baletního umění. Absolvoval Taneční konzervatoř v Praze a od roku 1966 působil v Baletu Národního divadla, jehož se v roce 1971 stal sólistou. V letech 1990–2002 zastával funkci uměleckého šéfa Baletu Národního divadla.
Během své kariéry vytvořil desítky stěžejních rolí klasického i moderního repertoáru. Hostoval na významných scénách v Evropě, Asii i Austrálii a vedle taneční dráhy se věnoval také herectví. Za své celoživotní dílo obdržel řadu významných ocenění včetně Ceny Thálie za celoživotní taneční mistrovství (2011) a uvedení do Síně slávy Národního divadla (2016).
