Počtem stránek nevelká, avšak obsahem velmi zajímavá kniha. Napsaná je krásnou češtinou, jak jinak, autor je jedním z českých básníků, kteří pohlížejí na svět jinýma očima, než ten, kdo v cestě vidí jenom cíl a při pohledu na nebe informace o počasí.
Můžeme si přečíst půvabné vyprávění o autorově dětství, rozhovory v dopisech s přáteli, také o historii rodného kraje. Vypravěče provází a povzbuzuje chápající přítel, se kterým rozpráví na nemocničním lůžku, tedy tam, kde člověk bilancuje a hodnotí. Střípky příběhů tak spojuje do zajímavého neroztříštěného celku, plného jen zdánlivě prostých myšlenek.
Následuje popis vlastních zkušeností z doby, kdy autor pracoval jako vychovatel v dětském domově a díky své empatii a citlivosti dovede pochopit těžce zkoušenou duši menších i větších dětí a s nadhledem pozorovat a komentovat jejich nelehkou cestu životem.
Marie a Jean je napínavý a dojemný příběh z konce války a následujících let, kdy spolu s dívkou zraněnou fyzickým i psychickým utrpením doufáme v setkání s její lískou, skoro nedýcháme při jejím zoufalství a touze. Stejně tak je nám líto Davida, nešťastného a bezradného, když ztratil lásku v dalším vyprávění. Útlou knížku uzavírá poetická povídka plná šumění moře a slaného větru, Jakub spřízněné srdce najde, ale konec příběhu je otevřený jako sám život.
Kniha A nešlap do louží stojí rozhodně k přečtení a hlavně zamyšlení. Nad lidskými city, nad hodnotami lásky a přátelství. A také nad tím, co všechno vyprávění provází, co už je dějinami se všemi jejich následky. A jestli jsme zklamaní, pak jenom tím, že jsme otočili poslední stránku.
