Takzvaná Adventure playgrounds představují protipól k současným hřištím svázaným zákony, normami a metodickými pokyny. Moderní hřiště působí na první pohled velmi dokonale, ale nabízí dětem jen omezené možnosti využití, které jsou předem jasně definovány jejich dospělými tvůrci. Koncept Adventure playgrounds, který v Říčanech testují pod českým názvem Tvořivé hřiště, všechna tato pravidla porušuje. Dětem je na vyhrazené ploše k dispozici pouze materiál a nástroje, se kterými mohou zacházet dle libosti. Typicky se jedná o vyřazené kusy nábytku, staré pneumatiky, stavební materiál v podobě prken či trubek a k tomu nezbytné vrtačky, pilky, kladiva a hřebíky. Hřiště tak na první pohled připomíná skládku nebo dílnu nepříliš pořádkumilovného kutila.
„Vybavení takových hřišť není standardizované, odpovídá místním zdrojům, a nenajdete tedy dvě stejná. Důležité je, že si na nich děti mohou hrát volně a formovat prostředí podle svých vlastních představ. Bylo prokázáno, že v takovém prostoru se děti zabaví mnohem lépe a také déle než na unifikovaných moderních hřištích,“ vysvětluje Carolina Sidon, lektorka a metodička Muzea Říčany. Americká architektka Meghan Talarowski díky průzkumu citovaném The New York Times zjistila, že tento typ herních ploch láká o polovinu více návštěvníků než standardizovaná hřiště, děti jsou na nich o 18 procent fyzicky aktivnější a navíc jsou tato nekonformní hřiště levnější a bezpečnější.1
Nejoblíbenějšími místy na hraní nejsou hřiště
Zvýšený zájem o místa, kde nejsou předem definovaná pravidla, potvrzuje i průzkum, který Muzeum Říčany provedlo pro potřeby výstavy Proměny krajiny. Starší obyvatelé města vzpomínali na bývalou skládku, současná mladá generace naopak mezi oblíbená místa pro trávení volného času zařadila mimo jiné říčanský brownfield v podobě nedokončené budovy věznice.
Tato zjištění jen dokazují správnost uvažování zakladatele konceptu, dánského zahradního architekta Carla Theodora Sørensena, který si všiml, že děti v Kodani si během druhé světové války raději hrály na opuštěných a vybombardovaných pozemcích než na dobře vybavených asfaltových hřištích, které pro ně byly postaveny.
„Moderní hřiště se stávají neuvěřitelně standardní a svázanou záležitostí, kde na úkor bezpečí trpí rozvoj dětí. Myslím, že nastal čas, kdy bychom si měli položit otázky, jak současná hřiště podporují dětskou kreativitu, nezávislost a schopnost řešit problém a jaký mají vliv na celkový vývoj dětí,“ říká Carolina Sidon, s tím, že pilotní projekt Tvořivého hřiště navazuje na vzdělávací metodu Tvořivá hra, kterou finančně podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Děti jako risk manažeři
Navzdory svému pojetí jsou Adventure playgrounds překvapivě bezpečná. Na běžných hřištích jsou rizika minimalizována, děti to vnímají a automaticky snižují pozornost. V neustále proměnlivém prostředí plném nesourodého materiálu si naopak více uvědomují rizika a jsou opatrnější. Zkušenosti ze světa potvrzují, že jistá míra riskování je důležitým prvkem pro prevenci zranění a děti se na Adventure playgrounds učí poznávat a vyhodnocovat rizika. „Na našem Tvořivém hřišti budeme dodržovat osvědčená pravidla, kdy na dění dohlíží zkušení lektoři. Pokud to není nutné, do dění na hřišti dětem téměř vůbec nezasahují a pomáhají pouze s využitím některých nástrojů,“ komentuje Carolina Sidon.
Tvořivé hřiště vzniklo v areálu Říčanské hájovny, kde bude zatím fungovat během prvních tří srpnových týdnů. Od pondělí do pátku bude k dispozici dětem na příměstském táboře, o prvním a druhém srpnovém víkendu (8.-9. 8. a 15.-16. 8.) se pak mezi 10. a 18. hodinou otevře dalším zájemcům.
V případě, že se Tvořivé hřiště osvědčí a bude o něj zájem, mohlo by v Říčanech vzniknout natrvalo. Obyvatelé města by o něm v budoucnu rozhodli v rámci participativního rozpočtování. Zařadilo by se tak mezi zhruba tisícovku takových hřišť, která jsou rozšířena zejména v Dánsku, Velké Británii, USA, Kanadě nebo Japonsku.
Zdroje: