Nově vznikající Moravské židovské muzeum Mehrin budeme koncipovat jako muzeum života. Chystáme se vyprávět příběh židovské přítomnosti jako součet individuálně prožitých lidských životů, příběh, který stále pokračuje na mnoha místech světa.
Holocaust, tato děsivá etapa v lidských dějinách, je z historického hlediska událost stále poměrně čerstvá, přesto o řadě jeho aspektů dodnes nic nevíme. Významný podíl na této skutečnosti mají čtyři dekády ostudného mlčení a překrucování dějin v letech 1948-1989, ale také zavádějící předpoklad, že se dávno všechno ví a není co zkoumat. Dnes se můžeme na minulost podívat bez ideologických překážek, ale kdokoliv se zaobírá tématem holokaustu, narazí dříve či později na fakt, který ve své přednášce pro Mehrin v roce 2021 vyzdvihl americký historik Timothy Snyder: “Máme-li si uvědomit skutečný rozměr ztráty, k níž došlo povražděním většiny našich židovských spoluobčanů, musíme vědět, jakou roli hráli a co jejich dřívější přítomnost pro historii této země znamenala.”
Proto považujeme za důležité mapovat celou historií židů, jejich rodů a komunit, na území Moravy a Slezska. Mnoho práce už bylo na tomto poli vykonáno, ale přesto je pořád na co se ptát, co objevovat, co vyprávět. Jsme přesvědčeni, že pořádáním konferencí Bílá místa může významným způsobem nejen zvýšit zájem o výzkum židovské Moravy a Slezska, ale také podpořit rozvoj mezioborového a přeshraničního přístupu k tématu a posílit spolupráci mezi institucemi, které se k židovským dějinám různými způsoby vztahují. Zákony, které by stavěly příkrou hranici mezi světem majority a světem židů, již v naší zemi naštěstí neplatí. Židovská historie není čímsi exotickým a cizím, nýbrž je nedílnou součástí moravské historie i Moravy samotné.
Těmito slovy jsme zvali v roce 2024 na první ročník konference Bílá místa, k jejíž organizaci nám přispěla laskavou pomocí Masarykova univerzita v Brně. V této spolupráci nadále s díky pokračujeme. Úvodní ročník konference otevřel prostor pro setkání historiků, archivářů, muzejníků i regionálních badatelů, kteří se dějinám židovských komunit na Moravě a ve Slezsku dlouhodobě věnují. Cílem nebylo pouze představit jednotlivé výzkumy, ale především propojit dosud izolovaná témata do širšího obrazu. Neobvykle jsme celodenní program prvních Bílých míst připravili na neděli, aby byl dostupný také široké veřejnosti.
Diskuze prvního ročníku Bílých míst se soustředily na otázky demografického vývoje Moravy, vztahů mezi židovskými a křesťanskými komunitami, proměn náboženského života i ekonomických sítí. Hlavním řečníkem konference byl Michael Miller z Central European University ve Vídni, který ve své přednášce Moravští Židé: evropská perspektiva nastínil, že zatímco byla Morava po staletí útočištěm pro židovské uprchlíky ze sousedních zemí a tito nově příchozí přispěli ke kultuře, společnosti a náboženskému životu moravských Židů, od poloviny 18. století Morava své židy spíše „exportovala“. Nejprve kvůli represivním omezením pobytu, povolání a sňatků, a poté paradoxně díky svobodám, které přinesla židovská emancipace. V důsledku toho se moravští židé rozptýlili po celé Evropě a přispěli k mnoha náboženským, politickým, vědeckým, hudebním a ideologickým hnutím 19. a 20. století.
Druhý ročník konference v roce 2025 se tematicky zaměřil na přesahy židovské Moravy do Vídně a opačně roli Vídně v životě moravských židovských komunit. Už samotné téma ukázalo, že Morava nebyla uzavřeným světem, ale součástí širšího prostoru habsburské monarchie, v němž proudily osoby, zboží, myšlenky i náboženské impulzy. Hlavním řečníkem byl profesor Christfried Tögel, renomovaný freudovský badatel a editor kompletního vydání díla Sigmunda Freuda, který přiblížil odyseu Freudovy rodiny z Haliče přes Moravu do Vídně. Připomněl přitom, že samotný Freud vnímal své rané dětství v Příboře jako jeden z formujících momentů svého života. Dopolední blok se věnoval židovské migraci mezi Moravou a Dolními Rakousy ve středověku a raném novověku. Historik Pavel Kocman ve svém textu ukázal, že pohyb obyvatel mezi oběma regiony byl dlouhodobý a strukturální, a Friedrich Polleroß z vídeňské univerzity představil detailní sondu do osudů šafovských židovských rodin v rakouském regionu Waldviertl. Odpolední blok přinesl konkrétní rodinné příběhy a paměťové stopy migrací. Daniel Polakovič ze Židovského muzea v Praze ukázal, jak vyhnání Židů z Vídně v letech 1669–1670 zanechalo dodnes čitelné stopy na moravských židovských hřbitovech. Benjamin Grilj z Institutu pro rakouské židovské dějiny v St. Pöltenu představil osudy rodiny Tintnerů – ze Slavkova přes Vídeň do celého světa. Tomáš Krákora, vedoucí archivu Židovského muzea v Praze, otevřel téma krajanských spolků vídeňských Židů, kteří si udržovali silné vazby na moravská rodiště. Závěrečný dámský panel obohatila Barbara Liebster příběhem svého dědečka, Bernarda Isaaka Liebstera – úspěšného výrobce obuvi v Brně. Blanka Soukupová ze Západočeské univerzity v Plzni, prezentovala návštěvu židovské reprezentace z Vídně v Terezíně v roce 1964 v kontextu československo-rakouských vztahů. Třetí přednášející, Eva Janáčová z Ústavu dějin umění AV ČR, otevřela osudy izraelských výtvarníků s moravskými kořeny, kteří ve svých životech měli současně vídeňskou stopu.
Druhý ročník přesvědčivě ukázal, že dějiny židovské Moravy nelze studovat izolovaně – jsou součástí širších migračních, kulturních a politických sítí střední Evropy. Konference přinesla nové výzkumné impulzy a zároveň vytvořila platformu pro dlouhodobou přeshraniční spolupráci institucí.
Na tuto linii naváže letošní ročník konference, který se uskuteční v neděli 29. března. Tentokrát se zaměříme na moravsko-slovenské přesahy v rámci evropské židovské historie. Jak ukazují dochované archivní dokumenty i paměťové prameny, hranice mezi Moravou a Slovenskem nebyla nikdy ostrou dělicí čarou – naopak šlo o prostor čilých rodinných, obchodních i náboženských vazeb. Program nabídne témata od obchodních a rodinných sítí mezi moravskými a slovenskými židovskými obcemi, přes pohyb rabínů a učenců, až po příběhy rodin rozdělených hranicí či útěky a ukrývání v letech 1938–1945. Zvláštní pozornost bude věnována také poválečné obnově komunit a současným paměťovým iniciativám – obnově synagog a vznikajícím muzeím. Z konkrétních příspěvků lze zmínit například studii o slovenských židovských migrantech v Prostějově ve 30. letech, sondu do osudů „sesterských“ synagog v Holešově a Hlohovci, či výzkum migrace moravských židů na západní Slovensko v 17. století. Výrazný prostor bude věnován také záchranným sítím na přelomu let 1939–1940, kdy se díky spolupráci moravských a slovenských komunit a aktivnímu zapojení jednotlivců podařilo převést stovky uprchlíků do Palestiny. Hlavní řečník letošní konference Dr. Maroš Borský představí příběh obnovy trenčínské synagogy, která se po desetiletích chátrání proměnila v živé centrum dialogu a kulturní paměti. Tento příklad symbolicky ukazuje, že židovské dědictví není pouze minulostí, ale i součástí současné kulturní krajiny.
Příspěvky z uplynulých dvou ročníků konference byly zaznamenány a publikovány jako video sborník na YouTube kanálu Mehrin, kde se k nim můžete vrátit.
Budeme moc rádi, pokud se za námi koncem března vypravíte, protože společné osobní setkání a zamýšlení se je nakonec největší přidanou hodnotou všech konferencí vůbec.
