<p>ROŽNOV POD RADHOŠTĚM: Nedávno dostavěná a zpřístupněná rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm představuje zásadní stavitelský počin, jakožto uskutečnění nerealizovaného návrhu významného architekta Dušana Jurkoviče. Její vybudování však je, a v budoucnu zřejmě i nadále bude, ohniskem řady sporů a kontroverzí. Nevšední stavební dílo, které vyrostlo v první polovině letošního roku na Karlově kopci poblíž areálu Valašské dědiny muzea v přírodě, je unikátní zejména svým charakteristickým tvaroslovím secesního slohu ovlivněného lidovou architekturou.</p> <p>V místním okruhu jej můžeme obdivovat také u turistických útulen Libušín a Maměnka stojících v blízkém horském sedle Pustevny nebo u objektu sušárny na ovoce na Papratné ve Frenštátě pod Radhoštěm.<br />
Původní Jurkovičův návrh, který byl zpracován v roce 1896 pro Turistický spolek ve Valašském Meziříčí byl zamýšlen pro tamní blízkou lokalitu Brňov. Tento plán se však v prostředí a čase svého zrodu nesetkal s dostatečnou finanční podporou na svou celkovou realizaci. Subvence tohoto nápadu (či spíše zvýšený zájem o něj) přišla právě z „rožnovské strany“ poprvé o více než půlstoletí později, a to v osobě někdejšího ředitele Valašského muzea v přírodě Rudolfa Bečáka, avšak skončila také bezvýsledně. Projekt se tedy dočkal svého definitivního schválení až na prahu nového milénia a na konci jeho prvního desetiletí začalo město Rožnov p. R. s přípravou a postupným uskutečňováním tohoto smělého plánu.<br />
O to překvapivější je zjištění, že 13. září tohoto roku, ani ne půl roku od dokončení rožnovského projektu, jednalo zastupitelstvo města Valašské Meziříčí o rozšíření Projektového inkubátoru města 2011 – 2014 o projekt „Jurkovičova rozhledna na Brňově“. Snahu vybudovat tento architektonický a turisticky zajímavý prvek na jeho původním plánovaném území tematicky předjímá možná i fakt, že město Valašské Meziříčí letos uskutečnilo stavbu altánu v areálu zámeckého parku Kinských, který má být rekonstrukcí původního stavebního prvku opět z pera Dušana Jurkoviče. Znamená to tedy, že v budoucnu možná budou v přibližném geografickém okruhu 15 kilometrů dvě téměř totožné rozhledny?<br /> Pro porozumění tomuto nevšednímu vývoji událostí je však zřejmě potřeba jít blíže ke genezi již stojící „Jurkovičovy rozhledny“. Její růst nebyl zdaleka tak hladký, jak by se na první dojem mohlo zdát. Klíčovým momentem rozporu byla skutečnost, že rožnovská radnice se rozhodla postavit tuto vyhlídkovou stavbu na místě, které není pro tyto účely příliš vhodné, přestože jeho poloha ideálně zapadá do turisticky rušné zóny města. Jako hlavní problém se ukázalo být plánované odlesnění vrcholu kopce v bezprostředním okolí rozhledny, které zadavatelé projektu zavčas nevyřešili. Tato nepříjemná a nešetrná procedura zřejmě musela narazit na odpor místní správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy, která navíc v plánech již dodatečného smýcení desítek stromů odhalila řadu věcných a odborných nedostatků a nejasností.<br />
Kácet se tedy prozatím nebude a nově otevřená Jurkovičova rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm tak začíná vstupní etapu své existence s poněkud ironickým přízviskem „rozhledny, ze které není vidět“. Její vzhledová atraktivita však i přesto lákavá návštěvníky, kteří se k ní mohou vydat po dřívějších a dnes tak znovu ožívajících lázeňských promenádách. Stavba, která byla z větší části provedena rukodělným způsobem a s využitím dnes již archaických technologických postupů si vyžádala zhruba 12 milionů korun, z toho více než 8 milionů bylo uhrazeno z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj a přibližně dva miliony poskytla uherskohradišťská Nadace Děti – kultura – sport.<br />
S podobnou výší nákladů počítá i projekt Jurkovičovy rozhledny města Valašské Meziříčí, který, jak se zdá, podnítily nechvalné a v podstatě nadále trvající peripetie kolem realizace projektu rožnovského. Stojí však za zamyšlení, zda by nebylo přínosnější poučit se ze vzniklých nezdarů a zaměřit iniciativu spíše k pátrání po jiných zasutých koncepcích, které měly podobný osud jako tento více než sto let neuskutečněný záměr; zda by nebylo prospěšnější zvyšovat kulturní poutavost regionu jakožto celku raději diverzitou jeho krajových dominant, jejichž hodnota spočívá právě v jejich ojedinělosti.</p>
