Je jí třeba, děti neumí šít, neumí držet šídlo, neumí spoustu věcí, které jejich pradědečkové a prabáby znaly. Tady, v Lodžii, si uvědomí, jak je to fajn, když si některé věci udělají samy. Třeba škrabošku, nebo amulet, který je ochrání před vším zlým. Poznají tu taje horoskopů, okusí byliny, ale i obyčejné palačinky, nebo havrany ze zeleného těsta, které si sami vytvarují. Zkusí uhníst pravou svíčku z včelího vosku. Ozdobí si vejce, ale ne velikonoční. Černé, poškrábané, čarovné. Vědma, která podle data narození předpoví budoucnost, měla ve svém stanu stále frontu. Podle čárek bylo těch horoskopů na 150. Proč horoskopy? Inu domácí pán Albrecht Eusebio z Valdštejna si na předpovědi od astrologů potrpěl.
Samozřejmě všechny dílny nebyly povinné, to by se nestihlo, ale kdo měl alespoň tři razítka, ten směl do sklepa A ve sklepě to děti neměly jednoduché. Tma, jen občas nějaká svíčka. A cestou ke zlému čarodějovi ještě všelijaké překážky. Tady už v týmu děti potkávaly podivuhodné bytosti, které jim pomáhaly, až se jim nakonec podařilo zlomit kletbu zlého čaroděje.
Pak něco k snědku po šesté večerní začala divadla. Matija Solce přijel ze Slovinska, Fausta hráli našinci. Potulný bard Jiří Wehle připomněl pouliční historickou hudbu. Zněla muzika všelijaká. Židovská, romská, i jiná. Poslední kapela se jmenovala Fekete Seretlek – a to už se blížila půlnoc.
Až se počítač zdráhá napsat, ale je to účetně ověřeno, letošní Čarodění vidělo, slyšelo na 700 diváků všech věkových kategorií. Při rytí razítek byl hlášen jen jediný malý úraz. Počet palačinek se nepovedl zjistit.
