ČR: V 39. ročníku Ceny Jiřího Ortena uspěla Nela Bártová se svou básnickou sbírkou Házeliště granátů, kterou vydalo nakladatelství Bílý Vigvam. Odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů zaujala sbírka Bártové tím, že jde o extatickou a originální směs syrových textů, která využívá pouličního jazyka, drogového slangu i střípků všednodenní digitality.
Slavnostní vyhlášení a krátké autorské čtení všech nominovaných proběhlo v úterý 19. května od 18 hodin v Čítárně Unijazz v Praze, moderoval jej Jan Musil a o hudební doprovod se postaraly Anna Romanovská a Gabriela Vermelho. Pořad streamovala ČTK a byl živě přenášen také na facebookovém profilu Ceny Jiřího Ortena.
ZÁZNAM Z VYHLÁŠENÍ NAJDETE ZDE.
Oceněná kniha vzešla z 29 přihlášených titulů. Nominace kromě sbírky Nely Bártové (Házeliště granátů) získala díla Darie Gordove (Formaldehyd) a Martina Kanaloše (Já, Tran a všechno ostatní). Vítězku vybrala odborná porota ve složení: básník a laureát Ceny Jiřího Ortena 2022 Vojtěch Vacek (předseda poroty), pedagožka a komparatistka Eva Marková, literární historik a teoretik Karel Piorecký, básník a novinář Karel Škrabal a spisovatelka a laureátka Ceny Jiřího Ortena 2015 Alžběta Stančáková.
Cena Jiřího Ortena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze, jež se letos díky příspěvkům sponzorů zvýšila na 70 000 Kč. Další dva nominovaní získají po 15 000 Kč. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely zahraniční propagace.
Kromě výše zmíněných nominovaných děl zaujaly porotu v 39. ročníku svými kvalitami i další knihy:
- Tip Evy Markové: Petya Stach Od svého vyoutování nosím jen boty, ve kterých můžu bojovat nebo utéct
- Tip Karla Pioreckého: R. L. Kramár Sukces Saisóny atto I., atto II
- Tip Alžběty Stančákové: Marie Škrdlíková Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje
- Tipy Karla Škrabala: Jakub Poštolka Selské lesy; Michal Grac: Obecní ampliony
- Tip Vojtěcha Vacka: Natália Antoňáková Děloha
O laureátce
Nela Bártová (*1998) vystudovala sochařství na brněnské FaVU a pražské AVU, pracuje převážně se sklem. Sbírá terénní nahrávky a jako neli vanilli občasně mixuje kolotočářské techno. Nedílnou součástí její práce je text – publikovala na několika literárních webech, v časopisech, antologiích a v ostravském nakladatelství Bílý Vigvam jí v roce 2021 vyšla sbírka Na konci chodby je ráno, která byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii debut roku. V roce 2025 jí v tomtéž nakladatelství vyšla druhá kniha – Házeliště granátů.
„V Házelišti granátů existuje podobný systém jako v mé předchozí knize Na konci chodby je ráno – básně jsou rozděleny do cyklů (z nichž každý má nějakou tematickou definici), do nichž jsem napasovala patřičné básně. Není to „jen“ kniha – vzadu je stránka s QR kódem a ta odkazuje na můj Soundcloud, kde je sedmiminutová zvuková krajina, ve které jsem zmixovala terénní nahrávky z cest (ze kterých vzešel oddíl „něco v dálce na obrysu“) a např. i kousky těch původních nahrávek, ze kterých vznikly „štěnice“. Na tomto lze vidět, jak přistupuji k tvorbě celkově – všechna média jsou u mě přirozeně propojená. Psaní mi prorůstá naprosto vším, přemýšlím komplexně, protože nic z toho, co dělám nefunguje samo o sobě. Pracuji situačně, v kontextu, vymýšlím věci na míru, aby přímo seděly a odrážely místo, náladu a témata, která mě zajímají,“ shrnuje Nela Bártová.
O vítězné sbírce
Nela Bártová se ve své druhé sbírce pasuje do role štěnice na zdi a přináší básně složené (mimo jiné) z odposlechnutých promluv, frází, urážek od různých lidí a z různých míst. Tuto látku pěchuje do granátů, které v rauši hází na stránku dřív, než stačí vybuchnout. Její básně jsou panoptickou jízdou plnou svébytného, extatického jazyka. Afekt střídá koncept, slova se štěpí a zase slučují. Při opatrném průchodu házelištěm hrozí nebezpečí úrazu, lyrická mluvčí jede na plný koule a všímá si změn v ostatních i v sobě. Jedině tak se z toho všeho může vrátit zpět, střízlivá jak dělo.
Laudatio na Házeliště granátů Nely Bártové
Nela Bártová v Házelišti granátů rozehrává něco, co české poezii chybělo (třebaže jsme „to“částečně mohli najít v autorčitě debutové sbírce Na konci chodby je ráno) – rozmáchlost, ukecanost a neurvalost, která je zároveň kompaktní a kultivovaná. Postupy, jichž Bártová využívá, si může dovolit málokdo, neboť málokomu se podaří zkombinovat banalitu a digitalitu všedního dne, odposlechnuté hovory, repetice, slovní hříčky či vulgarismy tak, aby vznikla bezhlučná rapová píseň dvacátých let jednadvacátého století. Nele Bártové se to nicméně daří – na ploše šestnácti básní vytváří atmosféru imaginárního bodu pocitově na rozcestí mezi Berghainem, pražskou Letnou, polským sídlištěm a rumunskou nádražkou. A ten bod nazvala házeliště granátů, čímž vytvořila prohlubeň, která, vedle šrapnelů a střelného prachu, nabízí také prostor pro velmi dobře skrývanou něhu. „Jsi jako maďarský tabák,“ píše Bártová, „ztratila jsem tě / na večírku / byls na hovno / špatně ses balil / kuřba o ničem / nechutnals dobře / ale trochu / se mi po tobě stýská.“ Autorka ve svých textech zachycuje témata, která by se dala nazvat generačními. Například fenomén, jemuž se na Instagramu říká modern dating “ („tinder mi začal házet hokejisty / poté co se do mě podívala propast“), a to i ve spojení s bytovou krizí, když v jednom trojverší píše: „mohla bych tě prostě vlastnit / ale preferuji krátkodobé pronájmy / anebo stěhování národů“. Dotýká se také tématu duševního zdraví, název medikace využívá jako metaforu: „pochválils mi spánky / já byla sjetá lyrikou / a to byl konec / všeho neexistujícího“. Velkou roli v textech hrají také závislosti, nedostatek finančních prostředků, ale i poezie jako taková. Přestože Házeliště granátů může vybízet ke srovnání s literární tradicí undergroundu, jde o sbírkU suverénně současnou, takovou, která i po letech dokáže přinést odpověď na otázku: „Jak vypadal život roce 2025?“ Podle všeho ne moc příznivě, ale našla se autorka, která o tom dokázala podat přesnou a originální zprávu.
Alžběta Stančáková
O Ceně Jiřího Ortena
Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v roce vydání díla není více než třicet let. Vítěze vybírá odborná porota. Prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Hana Lehečková, Šimon Leitgeb, Vojtěch Vacek, Filip Klega či Marek Torčík. Laureátem Ceny Jiřího Ortena 2025 se stal Lubomír Tichý se svou debutovou básnickou sbírkou Místní.
Cena Jiřího Ortena 2026 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum (ČLC), které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
