„Český tanec potřebuje péči a sebereflexi,“ uvedla nedávno v jednom našem rozhovoru Jana Návratová, předsedkyně sdružení Vize Tance a iniciátorka konference. Aby se debata o českém tanci, významném, ač opomíjeném kulturním odvětví, nevedla jen „na vodě“, od roku 2006 se s kolegou Romanem Vaškem z IDU věnuje kvantitativnímu výzkumu. Zkoumají socioekonomické, profesní a vzdělávací podmínky v českém tanci. Aby byli argumentačně silní při vyjednávání se státní správou a v oborových debatách, sbírají pomocí dotazníků takzvaná tvrdá data, která publikují v rámci edice Český tanec v datech. Stranou výzkumu je infrastruktura, která je tématem mapování KKO.
Podobná konference opírající se o statistiky v českém tanci se v Divadle v Celetné konala již potřetí. Východiskem pro tu zářijovou byly výsledky z šetření v letech 2015–2016 v oblasti baletu, současného tance, nového cirkusu a nonverbálního divadla. Výzkum se věnoval tvůrcům a interpretům a osloveni byli jednotlivci i soubory. Hned na úvod Návratová upozornila na aproximativnost dat, neboť návratnost vyplněných dotazníků nebyla bohužel stoprocentní (cca 1/3).
Zdroj a pdorobnosti k tématu najdete ZDE
