Místo má přitom svou vlastní symboliku – divadlo sídlí v domě, kde kdysi žil slavný alchymista Edward Kelley. Autorem a jediným interpretem představení je Šimon Pečenka, herec, moderátor a autor několika knih. Režie se ujal televizní režisér Vojta Nouzák. Domácí úkol, který skončil na divadelním jevišti
Nápad na představení vznikl poměrně neobvykle – při studiu NLP technik. „Dostal jsem úkol napsat krátký text, který by pomocí práce s jazykem dokázal pozitivně ovlivnit posluchače. Když jsem ho odevzdal, lektor se jen usmál a řekl: *Tohle není domácí úkol. To je skoro divadelní představení.* Ta věta mi zůstala v hlavě – a postupně z ní vznikl celý projekt,“ říká Šimon Pečenka.
Moment, kdy se divadlo mění v osobní vzpomínku
Jednou z nejsilnějších scén představení je návrat do dětství. V průběhu tohoto momentu se publikum často ponoří do vlastních vzpomínek – někdy velmi dávných. Diváci po představení popisují, že si vybavili zapomenuté okamžiky, staré předměty nebo drobné detaily ze svého dětství. Reakce bývají velmi emotivní a často se objevují i slzy. „Lidé mi někdy říkají, že si vzpomněli na věci, které si roky nedokázali vybavit,“ říká autor.
Nečekané reakce diváků
Vedle emotivních momentů přicházejí i překvapivé reakce. Několik diváků například po představení napsalo, že ten večer spali nezvykle klidně. Jedna divačka dokonce popsala zlepšení psychosomatických obtíží po jednoduché NLP technice, která se v průběhu představení objeví. „Možná je to tím, že si lidé na chvíli dovolí zastavit,“ dodává Pečenka.
Divadlo, které pracuje s pozorností
Představení propojuje klasickou divadelní formu s jemnou prací s jazykem, rytmem řeči a pozorností diváků. Humor se střídá s tichými momenty a hranice mezi jevištěm a publikem se postupně ztenčuje.
Výsledkem je komorní inscenace, kterou diváci často popisují velmi jednoduše: odcházejí z ní klidnější, než přišli.
