<p>BRUNTÁL: Jen necelý měsíc trvala výstava nazvaná „Bohuslav Reynek – Český moderní samotář“, která byla k vidění ve výstavních prostorách na zámku v Bruntále. Její čas tamního trvání byl tedy prchavý, stejně jako jsou prchavé i nepatrné motivy a zdánlivě všední výjevy Reynkových výtvarných a literárních prací.</p> <p>Její uvedení bylo příznačné, jelikož si letos připomínáme 120. výročí narození toho významného českého grafika, básníka a překladatele. S touto připomínkou již výstava, která vznikla z iniciativy Galerie Zdeněk Sklenář v Praze, putovala na jaře tohoto roku také do Národního muzea umění Číny v Pekingu. Jelikož se jednalo pravděpodobně o první výstavu Reynkovy tvorby v této zemi, byla při této příležitosti vydána stejnojmenná knižní publikace pojednávající o umělcově díle, která přináší také přes půl druhé stovky grafických listů. Je pozoruhodné, že tento mezinárodní ediční počin se téměř ve stejné době střetl s vydáním teprve první Reynkovy monografie tuzemské, kterou zpracovalo nakladatelství Arbor vitae s komentáři Pavla Chalupy. Tento znalec Reynkova díla byl také kurátorem jeho souborné výstavy, která proběhla již na přelomu roku v domě U Kamenného zvonu Galerie hlavního města Prahy. Unikátní monografii v čínském jazyce, jejíž podobu zpracovalo zase studio Aleše Najbrta, se také dostalo pozoruhodné knižní vazby v příznačném čínském hedvábí. Případným příznivcům Reynkova díla z dálného východu by však jeho estetika nemusela být vůbec vzdálená, a to především svou niternou intimitou, výrazovou miniaturou či celkovou obsahovou čistotou; tedy přesně těmi atributy, které na orientálním umění obdivujeme také my středoevropané.<br />
Zmiňované zařazení tohoto výstavního titulu do podzimní sezóny bruntálského zámku však také vyjevilo své skryté významové souvislosti. Právě poetika ročního období, kdy krajina jakoby ustrne a připravuje se k dlouhému spánku, se stává pro Reynka dějištěm nepatrných dramat, která se snaží zachytit svou téměř mikroskopickou optikou. Roztávající první sníh o nich vydává svá lakonická svědectví, která jsou někdy až kaligraficky strohá. Přesto je umělcova tvorba otevřena mnoha srdcím těch, kteří jsou ochotni se zastavit, aby naslouchali jeho vyprávění, které je jim blízké právě svým lidským rozměrem a přírodním jazykem. Nespoutaná jesenická oblast obklopující město Bruntál přijala atmosféru a genius loci Reynkova Petrkovského statku takřka domovsky. Také tisky zachycující technikou suché jehly a leptu momenty z evangelií, jaké tvořily vstupní část výstavy, nejsou v Reynkově pojetí nadpozemským monumentem; spíše své diváky a pozorovatele jen nenuceně přivedly před práh nadcházejícího adventního času a přetavily své příběhy naopak v cosi osobního, delikátního a tiše diskrétního. S tímto obsahem rezonovala také prostota prostoru, v němž byly exponáty instalovány a nic v jeho vnitřním i vnějším okolí nenasvědčovalo tomu, že jsme nablízku dílu velkého tvůrce.<br />
Publicita výstavy, která sice byla tak trochu v reynkovském duchu, byla však asi až příliš nízká a v kontextu zmíněného umělcova výročí možná až nedostatečná. Nezbývá než doufat, že zájem o dílo tohoto kultovního představitele české moderny bude nadále růst i po konci jeho jubilejního roku a postupně si najde své stoupence doma i ve světě.</p>
