Culture Moves Europe je program Evropské unie, který podporuje mobilitu umělců a kulturních profesionálů v rámci zemí programu Kreativní Evropa. Poskytuje granty na krátkodobé pobyty a projekty s cílem umožnit jim objevovat, tvořit, vzdělávat se a navazovat mezinárodní kontakty. Program je financován z programu Kreativní Evropa a je implementován Goethe-Institutem. Více na https://www.kreativnievropa.cz
Culture Moves Europe – zkušenost z estonského Tartu
O programu Culture Moves Europe jsem se dozvěděla z mailing listu pražské kanceláře Kreativní Evropy. Okamžitě mě to zaujalo, protože jsem ještě asi nikdy nenarazila na dotační výzvu pro jednotlivce, která by nebyla omezena ani věkem, ani profesí (většina grantů, aspoň dle mého dojmu, je určena mladým umělcům, nikoli kurátorům, ředitelům nebo dokonce edukátorům). Říkala jsem si, že by bylo skvělé moci sdílet zkušenosti s nějakými edukátory v zahraničí a případně i společně vytvořit nový edukační program, který by mohl fungovat jak u nás, v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě, tak u nich. I v rámci Vysočiny nebo ČR se potkáváme s galerijními a muzejními edukátory a edukátorkami a sdílíme zkušenosti z praxe. Tak proč třeba touto cestou nezkusit něco podobného i v zahraničí?
Začala jsem postupně obesílat známé a spíš větší galerijní instituce především v západní Evropě. Některé mi doporučili přátelé pobývající v zahraničí. Bohužel ale neúspěšně – buď mi neodpověděli vůbec, anebo negativně s tím, že na něco takového nemají kapacitu. Nakonec mě napadlo zeptat se kamarádů, manželů Horských, grafiků z Hradce Králové, kteří jezdí na rezidence do estonského Tartu, do TYPA – tamního muzea tisku a papíru. Až díky tomuto přímému kontaktu se mi podařilo najít zahraniční hostitelskou instituci. Určitě tomu pomohlo také to, že v TYPA jsou na cizince zvyklí, celý rok se u nich střídají zahraniční umělci na kratších rezidencích, jsou otevření podnětům zvenčí a rádi navazují nové vztahy. Jen dodám, že z mého grantu neměli finančně vůbec nic (nestálo jim za to žádat si o hostitelský grant, což je ale také možné).
Do Estonska jsem vyrazila na začátku dubna tohoto roku a v Tartu strávila tři týdny. TYPA je tedy muzeum tisku a papíru, jediné v pobaltských zemích a ve Finsku. Jedná se o malou instituci, soukromou, financovanou zejména z grantů a vlastních příjmů. Základem expozice jsou tiskařské stroje různého typu a stáří, k tomu příslušenství v podobě zejména liter, písmovek, sazebnic, opět různého stáří, provenience i materiálu. Pak tu najdeme sekci věnovanou papíru, jeho historii, různým principům výroby, ruční produkci, vázání knih. Není to typická muzejní expozice, kde se na věci jen díváte, zde je naopak všechno funkční a vše se používá. I během návštěvy muzea si v rámci prohlídky můžete něco natisknout nebo vytvořit ruční papír. Zkrátka živý prostor, inspirativní i určitou neformálností. V zázemí jsou ještě místnosti pro workshopy a další tiskařskou práci, více „špinavou“. Mají zde i fotokomoru. A jeden menší prostor je věnovaný dočasným výstavám děl, které zde tvoří umělci na rezidenčních programech.
TYPA má také svůj obchůdek s výrobky – většina jich vzniká právě zde a jde například o recykláty starých, hlavně ruských knih, pohlednice, ruční papíry apod. Co se týče zdrojů financování, nedávno také město Tartu přišlo s finanční podporou vzdělávacích institucí (včetně TYPA), kterým proplácí určitý počet edukačních programů za rok, pokud ovšem obstojí v početné konkurenci. Školy tedy mají tyto programy zdarma.
TYPA je vlastně instituce dost odlišná od naší regionální galerie, kde se střídají výstavy různého typu. Je úzce zaměřená, rukodělně, řekněme, na dvě tradiční řemesla, která mají stále svoje kouzlo. I u nás v galerii máme menší tiskařský lis a já si už dlouho říkala, že bych ho chtěla zapojit do stálého edukačního programu. Nyní se mi naskytla příležitost prozkoumat téma tisku a papíru do hloubky a nechat se inspirovat. Také jsem doufala, že i já můžu být pro TYPA přínosem.
V Estonsku jsem nikdy nebyla, vlastně vůbec v pobaltských zemích. Pobyt byl proto pro mě nesmírně obohacující i z hlediska poznávání místní kultury, historie, krajiny… i když to bylo jen na krátko. První dva týdny jsem se seznamovala s lidmi, prostředím, jejich aktivitami, navštěvovala workshopy pro veřejnost, byla na náslechu komentovaných prohlídek i edukačních programů (Některé se naštěstí konaly i v angličtině, protože v Tartu se pohybuje hodně cizinců. Pokud v estonštině, vše mi kolegové ve zkratce popsali v anglickém jazyce; dost mi také pomohl Google Translator). Snažila jsem se také vypomáhat s přípravou prostor apod. Z počátku to samozřejmě nebylo úplně lehké. Estonci jsou, zdá se, spíše introvertně laděný národ. Starali se o mě výborně, vše mi vysvětlili, ukázali, ale co se týče neformálních, přátelských rozhovorů, ty se mi podařilo vést nejdřív s tamními polskými dobrovolníky. Ale ve třetím týdnu se ledy prolomily. Trochu jsem litovala, že nemůžu zůstat déle a navázat hlubší vztahy.
Ve chvílích volna jsem zkoumala město nebo další galerijní a muzejní instituce. Objednala jsem se na náslech edukace do Estonského národního muzea, to byla velmi cenná zkušenost. O víkendech jsem se snažila nasát estonskou přírodu, zejména rozsáhlá rašeliniště a borové lesy, jezera a řeky. Zkoumala jsem estonskou historii i jazyk. Obdivovala jsem jejich jednoznačnou a velkou podporu Ukrajině, která je samozřejmě založená na tragické zkušenosti s Ruskem v dobách minulých. Obdivovala jsem estonský respekt ke krajině a přírodě, k minulosti. Fascinovala mě architektura Tartu, zejména ulice se starými dřevěnými domy a starobylými dvory, které stále sloužily a nikdo neměl potřebu je bourat a nahrazovat něčím novým, čistým, umělohmotným. Ulice ve městě někdy i bez dláždění, stejně tak vedlejší silnice v lesích často jen s přírodním povrchem, bez asfaltu. Člověk zde má pocit prostoru, volného svobodného prostoru – země s malou hustotou zalidnění a široširou rovinou a hlubokými, nekonečnými lesy nemůže asi působit jiným dojmem. Tahle zkoumání bych si jen těžko mohla dovolit dělat tak intenzivně a do hloubky, pokud bych zde byla jen na dovolené.
Samozřejmě jsem také Karoliine Tomasson, edukátorce v TYPA, krátce představila Horáckou galerii a naše edukační programy. Karoliina dokonce vyjádřila zájem přijet někdy za námi na Vysočinu. V posledním týdnu jsem jí předložila svoje úvahy o novém edukačním programu. V hlavě jsem měla víc verzí, ke kterým mě jejich muzeum inspirovalo, nicméně jsme se nakonec shodly na programu věnovaném podstatě tisku – o strukturách věcí kolem nás. Společně jsem domýšlely, jak by mohl fungovat a co vše by mohlo být součástí (sběry otisků do plastelíny, které následně slouží jako razítka, frotáže, otisky přírodnin, vytváření tiskových matric z nejrůznějších materiálů, hra se vzniklou strukturou, jejím rytmem apod.). Také jsme všechno prakticky vyzkoušely. Samozřejmě, že jiné podmínky pro tisk budou u nás a jiné v TYPA. Ale v principu jde vše zvládnout na obou místech. Karoliina ocenila, že bude mít konečně v nabídce program, který je více hravý a tvořivý, není založený na učení se konkrétní grafické technice. Není to jistě nic, co byste nenašli jinde nebo sami nevymysleli, alespoň v základu, líbí se mi ale kombinování různých přístupů a technik.
Program je zahrnut do nabídky Horácké galerie od září 2025 a v současné době (listopad 2025) probíhají první pilotní programy, na kterých se ověřuje. Nabídla jsem ho nakonec i nejmenším dětem v mateřských školkách, samozřejmě ve značně zjednodušené verzi. Je dobré, když program dělají společně dva edukátoři v tandemu, protože je potřeba hodně asistence, zejména u válení barev a tisku. Zatím se zdá, že děti program velice baví.
Chtěla bych podpořit všechny, kdo se na takový pobyt chtějí vydat. S dnešními technologiemi není ani třeba bát se jazykové bariéry, tedy pokud se obě strany domluví aspoň anglicky. Organizátoři grantu z Goethe institutu byli vždy velmi ochotní zodpovědět všechny dotazy. Je možné a určitě vhodné zúčastnit se online skupinových setkání, kde se dopodrobna vysvětlují podmínky grantu a kde se také zodpoví nejrůznější dotazy. Přeji hodně štěstí všem.
