Kolektivní projekt tematizuje vztah městského člověka k přírodě. K přírodě v nejširším slova smyslu. Rituály spojené s pobytem mimo město, důvody, proč k nim dochází, se v projektu rozšiřují do metaforických rozměrů. Přitom jedinec často ani nemusí opustit svůj byt, svůj pokoj, svou postel. Místo, kde sní. Fyzicky podniknuté výlety tu mají stejnou platnost jako návraty v čase, cestování pamětí, nebo cestování vlastní imaginací, do níž se včleňují prvky reálného světa a obrysy konkrétních zážitků. Podstatný je motiv vytržení, exaltace, intenzity prožívání, ponor do neznámého světa modelovaného stejně tak zvědavostí a očekáváním jako melancholií a skepsí.
Výstava obrací téma ze všech stran, aby nahlédla především mentální prostor, v němž dochází k jakési zásadní interakci. V té chvíli nechává kurátor zmizet konkrétní významy slov „výlet“ i „příroda“ a nastoluje otázku vztahového pole mezi nutností, volbou, východiskem a sněním, které jsou spojeny se základními lidskými potřebami a jejich přesahy. Cestovat lze různě. Třeba pouze ve svém vlastním vědomí, bez fyzického pohybu. Nebo v počítači na Google Maps a nebo třeba ve své knihovně. Ale lze i maniakálně mizet každý víkend na chatu či jiné rekreační sídlo a živit tak v sobě neurózu a frustraci z nedělních návratů do stále odcizenějších zdí velkoměsta.
TRIP je mnohoznačnou poctou mentálnímu krajinářství, které do sebe integruje všechny roviny všednosti, lokálního a globálního pocitu, proměnlivé atmosféry ve společnosti, světa mediální a komunikační totality, různých druhů reprezentací a úniků, jejichž zákonitý přenos do „klidu zeleně“ modeluje a rekonstruuje nově, jinak místo zdánlivého odpočinku. Všude jako by tikala dočasnost, vymezený čas, jehož hodnotu obkličuje a stravuje čím dál tím více aspektů zrychlené a vzájemně propojené civilizace. Člověk se ocitá ve stále se zhušťující síti a záleží pouze na něm, jak se z ní bude schopen vysmeknout do světa, kde čas bude mít opět konečně tu správnou, jedinečnou a ničím nenahraditelnou hodnotu.
