Kniha si neklade za cíl najít jedinou platnou správnou definici veřejné služby. To ani není možné. Není možné, jak si někteří, a bohužel i ti, kteří rozhodují o zákonech, myslí, stručně říct, co to je. Co ještě veřejná služba je a co už není. Veřejná služba je živoucí organismus, který musí reagovat na technologický a společenský vývoj. Otázkou je, zda vedle veřejných statků a veřejných služeb potřebujeme zachovat ještě v dnešní době, ovlivněné sociálními sítěmi, i veřejný prostor a veřejnou komunikaci, dialog veřejnosti. Forum Romanum. Očekávání různých generací byla, jsou a vždy budou odlišná.
Publikace objasňuje klíčové pojmy, polemizuje s různými názory, a zároveň shromažďuje dostupné české i evropské regulační normy, směrnice a obsahová doporučení, česká i evropská soudní rozhodnutí a různé průzkumy, které se médii a jejich rolí ve společnosti zabývají, včetně empirických údajů, grafů a schémat. Více než 850 stran (částečně ve formě odkazu na QR kód) a bohatý poznámkový materiál s více než 1700 odkazy na zdroje umožňuje velmi podrobné zkoumání tématu nejen studentům a pedagogům společenských věd, ale i mediálním profesionálům, právníkům, soudcům i zákonodárcům.
Čtenář má možnost udělat si sám závěr o tom, čím by měla média veřejné služby být, čím chtějí být a čím jsou.
Kniha byla pokřtěna na veletrhu Svět knihy v pátek 16. května za přítomnosti generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala, bývalého generálního ředitele České televize Petra Dvořáka, mediálního teoretika prof. Jana Jiráka a mediálního analytika Filipa Rožánka.
Irena Ryšánková (nar. 1966) vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Ke světu
médií samotných a psaní o nich se poprvé dostala při práci pro server Česká média. Později
pracovala v České televizi a v Českém rozhlasu.
Média veřejné služby považuje autorka za nezbytná pro život demokratické společnosti.
Žijí zvláštní život na pomezí nutnosti fungovat jako „běžný“ sdělovací prostředek a mnohdy
ne vždy splňují nadměrná očekávání diváků a posluchačů. Jsou zřizována zákonem a mají své
jasně dané povinnosti, odlišné od ostatních. Jejich úkolem není přinášet majitelům zisk, ale
sloužit veřejnosti. Jsou mediálním domem se všemi povinnostmi, které to s sebou přináší, a
zároveň národní kulturní institucí. Pamětí nás všech. Proto je pro autorku zajímavé zkoumat
jejich fungování, jejich vztah s veřejnou sférou i vlastním publikem i způsob naplňování
vlastní existence.
