Poutavé složení skupiny jičínských intelektuálú, členů či příznivců spolku Balbineum.
„Cílem těchto setkání je formulovat otázky, kterým by se měla věnovat interaktivní expozice o češtině, kterou Balbineum v blízké budoucnosti zamýšlí vytvořit ve znovuotevřených prostorech jezuitské koleje.“ Tak píše Balbineum v pozvánce. Praví tak, že setkání, už několikáté v řadě, chce připravit podklady pro jejich záměr na postupné využívání Jezutiské koleje, kterou Jičíňáci znají podle posledního využití, tedy jako kasárna sovětských vojsk.
Setkání toto proběhlo jako divadelní seminář. Paní profesorka je divadelní teoretička a dramaturgyně. Pověděla, že takto jezdí po světě, zejména tam, kde ji pozvou její bývalí žáci. Ale nemusí to být jen herci. Jede třeba i za básníky.
Paní profesorka řekla: „Promítnu vám sedmiminutovou ukázku, a pak bych ráda slyšela, co jste viděli.“ A pustila černobílý film, chvílemi ne moc dobře zaostřený. Dvě holky tam hrajou divadlo, řekl jsem si já. Ale o čem to divadlo je, jsem neřekl, ani sobě, ani nahlas pro ostatní. Protože jsem to nevěděl. Ostatní to nevěděli taky, protože každý říkal poněkud něco jiného. Paní profesorka ty názory komentovala, ptala se. Nevydržela sedět, gestikulovala a vyvolávala. Ale dbala na to, aby si každý mohl povědět svůj názor. Byla skvělá svou mimikou, gesty, vyloženě fotogenická. Trochu mě to začalo bavit.
Nabídla promítání opakovat a pak ještě dvakrát, tuším. Ale nic neprozradila, jen napověděla. Třeba, že překročit někoho je ponížení. Nebo že najednou vím, že nevím. Že divadelní jazyk pracuje nejen na každém slově, ale na každém písmenu. Že se scéna zkoušela na x způsobů. „Pořád nevíme, a znovu se destiluje…“
Nebudu opakovat, co pravili účastníci. Jen prozradím, že tam znělo něco o šlapání zelí a taky, že by to mohl být pohřeb sebe sama. Atd. Zajímavé bylo, že jak se promítání opakovalo podruhé, někdo pravil, že teď tomu nerozumí vůbec. Však když se hodiny překulily přes osmou (začalo se v šest), názory se začaly sjednocovat. Pak paní profesorka prozradila, že šlo o zkoušku ze zpracování Evangelia divadlem. Teatro Laboratorium z polské Wroclavi.
Divadelní seminář skončil skoro v půl deváté.
Tak se dělá umění. Tak se dělá divadlo.
