Po téměř šedesáti letech se do výstavních síní Západočeské galerie vrací Josef Šíma (1891–1971), jedna z nejvýznamnějších osobností evropského moderního malířství. Odkaz na jeho první výstavu představují návrhy k vitrážím ze šedesátých let, které plní i roli jakési časové spojnice s malířovými začátky ve Francii. Tehdy se ocitl v jiném světě a jeho tvorba začala reagovat na nové vizuální a myšlenkové stimuly. Šíma se však nepřipojil k žádnému z tehdy dominantních proudů – vždy je nějakým způsobem překračoval. Bez zábran slučoval avantgardu s tradicí, formální výtvarné experimenty s literárními odkazy či filozofickými myšlenkami, konkrétní vidění věcí s univerzálními otázkami, vážné umění s banalitou a humorem.
Název výstavy – Mezisvěty – proto odkazuje ke střetům a prolínání různých oblastí v Šímově tvorbě: v první řadě proměnily malířův výtvarný jazyk podněty mezinárodní umělecké komunity Paříže; k tomu se přidaly dadaistické impulsy propojené s populární kulturou, a zejména exkursy do světa poezie. Ty byly podpořeny nejen inspirujícím přátelstvím s básníky, ale také teoretickými úvahami na téma struktury básnického jazyka, o níž Šíma hovoříval s lingvistou Romanem Jakobsonem při svých návštěvách Prahy. Jakobsonovy detailní analýzy jazyka poezie a zkoumání vzájemných vztahů, zejména výklad zdánlivě nelogických spojení a vrstvení významů, se tak mohly bezprostředně odrazit ve struktuře Šímových maleb.
Jádrem výstavy jsou Šímovy práce z dvacátých a třicátých let, s nimiž do dialogu vstupují díla Štyrského, Zrzavého, Kupy či Ernsta.
