„Nejde ani o oslavný pomník, ani o kritické dílo,“ říká Jiří David a dodává „Myslím, že je navíc socha otevřena mnoha různým výkladům dle toho, kdo se na ni dívá a kdo ji hodnotí. Vyprázdněním zkorumpovaná slova mohou v cyklech nabývat původní autentický význam, v situacích „ztroskotání“.“
Více informací včetně mapy, anotace jednotlivých soch i přehledu autorů jsou k dispozici na www.sculptureline.cz.
SCULPTURE LINE umisťuje současná sochařská díla do veřejného prostoru tak, aby do něj vnesla nové emoce, dala mu novou tvář, naznačila nové příběhy. „Jedním z našich cílů je přiblížit díla současných umělců široké veřejnosti. Vytrhnout umění z galerií a přinést ho za lidmi do ulic, doslova jim ho postavit do cesty. A na druhou stranu tím, že na veřejná prostranství umísťujeme umělecká díla, tak se snažíme prostor kultivovat a rozvíjet. Chceme dát známým místům úplně nový rozměr. Běžnému člověku může připadat, že umístění soch je nahodilé, ale opak je pravdou. Spolupracujeme s urbanisty, architekty, kurátory, umělci. Na druhé straně pak stojí další lidé z měst a městských částí, kteří se tomu také intenzivně věnují.,“ říká zakladatel a ředitel festivalu Ondřej Škarka.
Sculpture Line se v pořádajících městech stává tradicí. Prohlubuje se spolupráce mezi pořadateli a jednotlivými městy, dochází k intenzivnější komunikaci mezi “diváky” a realizačním týmem sochařského festivalu. Zřetelná je také snaha časově rozšiřovat přehlídku Sculpture Line do prostoru celého roku a prohlubovat tak soužití obyvatel jednotlivých měst se současným uměním.
V uplynulých ročnících festivalu zaujala například variace na Buddhovu sochu na Letišti Václava Havla, Průzkumníci či obří Chobotnice vznášející se na hladině Vltavy, instalace významného současného britského sochaře, držitele Turnerovy ceny, Tonyho Cragga na náměstí Republiky či sochy nestora českého sochařství Olbrama Zoubka.
