Přemyslovská epopej je rozdělena do čtyř částí – Velký král (Přemysl I. Otakar), Jednooký král (Václav I.), Král rytíř (Přemysl II. Otakar) a Král básník (Václav II. a Václav III.). V pestré mozaice se autor pokouší postihnout životní osudy nejen panovníků, ale také všech tehdy významných Přemyslovců a Přemysloven. Významné místo v ději patří i předním urozeným rodům, Vítkovcům, Lichtenburkům, Hrabišicům a dalším. Naši předci jsou vylíčeni bez příkras a ideologie, v historicky věrných a barvitých kulisách středověkého života. Prostředím děje románu je celá křesťanská Evropa, od císařského dvora a papežské kurie, přes královské a vévodské dvory až po území Byzance a Svaté země.
O vzniku románu její autor, Vlastimil Vondruška, řekl: „Pět tisíc let lidských dějin, které se dají doložit písemnými prameny, umožňují zobecnit základní principy lidského vývoje. Nikdy v dějinách nebyl úspěšný ten národ, jehož obyvatelé by nebyli vlastenci, jehož obyvatelé by nechránili svůj životní styl, jehož obyvatelé by nevěřili ve stejné ideje. Dějiny vždycky psali vítězové, tedy ti, kteří se uměli prosadit, kteří byli ochotní za svou pravdu bojovat a umírat. Tak, jak to uměli poslední Přemyslovci a jak to uměla spousta dalších velikých Čechů.“
