Slavnostní představení Košířských karet proběhne 28. července v Restauraci Ladronka v Praze 5, kde v ten den začne i doprovodná výstava trvající do 31. srpna. K vidění tu budou nátisky karet, zvětšenina srdcového esa s legendární Košířskou madonou, historické pohlednice a další zajímavé artefaktyz Bílého sbírky. Karty si lze objednat přes facebookový profil Jack Green – přezdívky, kterou Petr Bílý používá i jako sběratel.
Košířské karty nesou podtitul „karty ku hraní i pro radost“. Slouží však nejen ke hře, ale i jako výtvarné dílo, netradiční suvenýr i sběratelský artefakt. Každý z 300 balíčků je totiž očíslován, což zvyšuje jeho sběratelskou hodnotu. Výrazným rysem karet je výtvarné zpracování – černá linka kreseb připomíná staré dřevořezy, celkovým pojetím jde však o dílo ryze současné. Autorkou kreseb je výtvarnice a pedagožka Kateřina Krausová známá také jako Krakatka, která proslula i tvorbou karet tarotových. Košířské karty jsou už její dvacáté v pořadí.
Od průmyslu po mystiku
Celý balíček je pečlivě rozvržen, takže každá karetní hodnota reprezentuje jinou tvář Košíř. „Sedmičky zobrazují průmyslovou minulost, osmičky církevní stavby, devítky zaniklé stavby, desítky vinařské a hospodářské usedlosti. Spodky a filci představují ženské a mužské elementy, králové významné osobnosti a esa nesou výsostné symboly Košíř – městský znak, slavného starostu nebo legendární Košířskou madonu, jejíž fotoportrét visí v restauraci Klamovka,“ vysvětluje autor konceptu Petr Bílý, který patří mezi nejvýznamnější sběratele a znalce karet v Evropě.
Ani barvy Košířských karet nejsou zvoleny náhodně. Zelené představuje vinná réva, která se v této části Prahy dříve pěstovala, žaludy orobinec, z něhož tu košíkáři zhotovovali své výrobky. Srdce evokují košířský městský znak ozdobený třemi zahnutými srpy – kosíři, které daly čtvrti její název. „Kule reprezentuje andílek z usedlosti Kavalírka. Představuje radost a lásku, kterou my, patrioti, ke svému městu cítíme,“ líčí Bílý, jehož výtvarnice zpodobnila jako srdcového krále. „To nebyl můj nápad, ale Krakatka trvala na svém,“ říká Petr Bílý. A dodává, že jeho oblíbenou kartou byl vždy zelený spodek. „Tak ostatně vznikla i moje karetní přezdívka – Jack Green,“ uvádí Petr Bílý. „Cílem bylo přestavit Košíře s jejich bohatou historií a se vším, co nabízejí – pozoruhodnou architekturu, a to i zaniklých staveb, známé či významné osobnosti jako byl třeba starosta Hlaváček, který sem zavedl tramvaj, nebo výtvarník Jiří Trnka, který tu bydlel. Karty ale připomínají i místní staré báje a pověsti, které ztělesňuje vědma Dojka, a v neposlední řadě i mystično,“ říká vydavatel. I proto každý balíček obsahuje knížku, v níž jsou jednotlivé motivy podrobně vysvětleny.
Karty jako zrcadlo doby
„Karetní obraz vždy reflektuje dobu, ve které vzniká – ať už jde o typ lokomotiv, výjevy z války nebo módu. I dnes mají karty co říct. Proto mě baví: jsou kouskem historie a překvapením zároveň,“ říká Petr Bílý.
„Žiji v Košířích od narození a stále mě fascinují. Dříve to byla čtvrť romanticky zchátralých vil, klikatých uliček, bujné zeleně a tajuplných míst, kde jsme jako děti prožívali dobrodružství jako z knih Foglara,“ vzpomíná Bílý. Košířské karty jsou tak pro něj nejen sběratelským počinem, ale i způsobem, jak vyprávět příběh čtvrti, která má stále svoje kouzlo. „Křest se bude konat v den mých narozenin v Restauraci Ladronka, kde se konají schůzky Clubu sběratelů hracích karet. Stále se tu scházejí se tu i košířští mariášníci, k nimž se rovněž počítám,“ uzavírá Petr Bílý.
Víte, že…
… sběratel Petr Bílý vlastní asi 3.000 balíčků hracích karet včetně karet vykládacích a tarotových? Jsou mezi nimi skvosty i běžné kusy, které jednou budou mít také svoji sběratelskou hodnotu. Košířské karty vydává Bílý vlastním nákladem v ceně 249 Kč za kus. Jsou zároveň dárkem, který si nadělil ke svým šedesátinám.
… pokud máte doma staré karty, které už třeba nejsou kompletní, je velká chyba je vyhazovat? „Může jít o obyčejné karty, ale možná i karty velmi vzácné a cenné. Posoudit to může jedině člověk, který se v nich vyzná,“ říká Petr Bílý.
…v Evropě jsou karty doloženy od 14. století? Vytvářeny byly různě – dřevořezem, rytinami do mědi, dřeva i oceli, litografií, ofsetem. Dnes se tisknou digitálně. Tematicky jsou na kartách zahrnuty všechny oblasti lidské činnosti – lov, války, architektura, ale i osobnosti. Od počátku 20. století slouží i k reklamě.
… karty sehrály ojedinělou úlohu v národním obrození? Ještě v polovině 19. století platilo, že označit svůj výrobek – tedy i karty – česky, bylo projevem podnikatelské i politické odvahy. Pro posílení národní hrdosti byly vydávány karty s národními motivy (např. vedutami českých hradů od W. Sewery z roku 1848). Hrálo se v domácnostech i ve veřejných prostorách a hraní karet se oddávali i významní vlastenci jako byl Václav Kliment Klicpera, Jan Neruda, Jakub Arbes či Antonín Dvořák.
… nikdo neví, kdy se karty poprvé objevily? „Seriózní teorie nás zavádějí na Východ do 10. století, možná na území Číny, pravděpodobně i Koreje. Karty však tehdy vypadaly úplně jinak. Byly dlouhé, něco jako domino. Původně se prý hrálo také s použitými bankovkami,“ vysvětluje Petr Bílý. Karty, které jsou nám blízké, tedy z papírového kartonu a s obrázky, se objevily v Evropě asi ve 14. století. Vzácné karetní sady pro šlechtické rodiny se tehdy ještě malovaly ručně.
