Agnieszka Holland je známá polská filmová režisérka a scenáristka. Svojí profesní dráhu začala v roce 1966 studiem režie na pražské FAMU.
„Jsem vděčná a šťastná za toto vyznamenání. Česká kultura je mi už od mládí velmi blízká a cítím se být její vlastenkou. Fandím jí a jsem šťastná, když mohu vidět projevy její originality a odvahy,“ uvedla Agnieszka Holland.
V Praze zažila jak srpen 1968, tak upálení Jana Palacha, na počátku normalizace se dokonce ocitla ve vězení za svoji angažovanost ve studentském hnutí. Po studiích v Praze se vrátila do Polska, kde pracovala jako asistentka režie známých osobností polské kinematografie Krzystofa Zanussiho a Andrzeje Wajdy. Na začátku 80. let emigrovala do Francie krátce před vyhlášením výjimečného stavu v Polsku. Jako režisérka je podepsána pod více než třemi desítkami snímků.
Významným milníkem v její pozdější kariéře se stal návrat k české tematice prostřednictvím třídílného seriálu HBO Hořící keř v roce 2013. O sedm let později získala Agnieszka Holland v soutěži, každoročně vyhlašované Českou filmovou a televizní akademií, Českého lva za režii filmu Šarlatán. Film byl zároveň oceněn jako nejlepší film roku 2020.
Prvním samostatným filmem Agnieszky Holland byl snímek Provinční herci, kronika složitých vztahů v zákulisí v divadle malého městečka, mnohými chápána jako metafora tehdejší politické situace v Polsku. Film získal v roce 1980 Mezinárodní cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. V Polsku ještě natočila dva filmy, Horečka a Osamělá žena. Oba filmy byly oceněny na polském filmovém festivalu v Gdaňsku. Další filmy už vytvořila v zahraničí. Její filmy z emigrace užívají jiné vyjadřovací prostředky a jiný filmový jazyk: vidění světa jako pasti, ve které člověk, pouhá hračka v rukou krutého osudu, usiluje o to dát svoji existenci nějaký smysl. Filmoví historici tuto „past bez možnosti úniku“ nazvali “kunderovskou“, poukazují tím na vazbu mezi filmy Hollandové a prózou Milana Kundery, se kterým se seznámila během svých pražských studií (přeložila např. do polštiny jeho „Nesnesitelnou lehkost bytí“.
Získala nominaci na Oscara za „Nejlepší zahraniční film“ za film z roku 1985 Bittere Ernte, německý film o osudech židovských žen v době 2. světové války. Za její nejlepší dílo je považován film Evropa, Evropa (1990), natočený podle životopisu Solomona Perela, židovského mladíka, který utíká z Německa do Polska po Křišťálové noci roku 1938. Film byl oceněn Zlatým glóbem a získal Oscarovou nominaci za nejlepší zahraniční film.
