Od r. 2022 objevujete literaturu malých evropských národů skromně zastoupenou v českých překladech. Zatím jste vydali čtyři tituly, z toho dva přeložené z katalánštiny. Čím vás nadchla literární produkce právě tohoto španělského regionu? Co dalšího spojuje tituly, které u vás dosud vyšly? Literatura jakých zemí je v edičním plánu pro nejbližší období?
Ta souvislost je skrz na skrz osobní a v prvopočátku vůbec nemá co do činění s literaturou. Jsem už od mala velký fanoušek Barçy. Tahle okolnost mě přivedla nejprve na bilingvní česko-španělské gymnázium, později na obor katalánštiny na Masarykově univerzitě, a nakonec k nápadu pustit se do vydávání překladů z méně prosazovaných jazyků. Asi jsem už od začátku věděl, že nechci, aby Euskaldun byl orientovaný jen na katalánštinu, ostatně hned ten baskický název toho budiž důkazem, ale začít s tímto jazykem bylo jasnou volbou.
Krom toho, že naše knihy hledáme v jazycích, které jsou více (katalánština) či méně (dánština) v českém literárním provozu přehlížené, snažíme se vždycky, aby tituly, které vybíráme, obstály i literárně. Nevydali bychom knihu, o jejíž literární hodnotě nejsme přesvědčení či která nám nepřipadá v něčem objevná nebo originální. Pravda, tohle už jsou o něco ošemetnější měřítka, ale taky si neděláme nárok vytvářet jakýsi kánon. Každopádně motivace vydávat se do neprobádaných vod je nám vlastní.
Už teď je jisté, že dalším jazykem, který přibude do našich edičních řad, je rumunština. Do následujících let není, krom titulů v již v zavedených edicích, ještě nic potvrzeného, ale očima těkáme dvěma směry, k Baltu a na Balkán. Sami jsme zvědaví, co se přihodí. A samozřejmě, vždycky tu je baskičtina…
První, co mě na vašich knihách kromě názvu Euskaldun zaujalo, je, že uvádíte překladatele i na hřbetu knihy vedle autora. Jistě tím podtrhujete jejich běžně upozaděnou a skrytou úlohu, ale nemate to poněkud čtenáře? Překladatelům dáváte vlastní hlas také v jediném podcastu o jejich práci Krotitelé slov…
Mate nemate, těžko říct. Ale minimálně věřím, že se nad tím pozastaví a třeba i začne pátrat. Tak jako když vidí titul knihy přelévající se na klopu. A nepozastaví-li se, nevadí, asi by si tak jako tak příliš nepočetl. Nechci, aby to vyznělo nějak nabubřele, ale se čtenáři, kteří nejsou ochotni se nechat trochu zmást, vyvést z očekávaného, si naše knihy úplně neporozumí. Tak tohle je možná takový vstupní test.
Co se týče překladatelů, ti jsou pro nás klíčoví. Snažíme se jejich práci důstojně oceňovat, propagovat, ale zároveň říkat, že na dobrý překlad existují určité nároky. Sám teď – s nemalou pomocí kolegů – dokončuju překlad knihy Napalm v srdci (třetí titul v katalánské edici), kterou v nejbližších měsících vydáme a na vlastní kůži zakouším, že těch nároků je opravdu dost. Najít si dostatek času (myslím toho produktivního, ne hodinu denně, když večer uspíme děti) trpělivě a poctivě se popasovat s každou větou originálu (žádné „tohle tam zapadne, s tím se nebudu zdržovat“), neustále dohledávat, domýšlet atd.
Dobrá kniha prostě není produkt, který sjede z pásu a my ho bez rozmyslu zkonzumujeme. Pokud na to přistoupíme, pak mi vlastně nepřipadá tak zásadní, aby měl překladatel přednost před umělou inteligencí, bude-li jeho role degradovaná na její úroveň. Každopádně, abychom se v nějaké kultivaci vůbec pohnuli, dát co nejsilnější hlas překladatelům je jedna z prvních věcí, co můžeme udělat.
Zatím poslední knihou, kterou jste vydali, je román Metry za vteřinu Dánky Stine Pilgaard, v českém překladu Markéty Klikové, a to v rámci projektu Trans-European Journeys: Stories without Borders (TEJ). Jak byste projekt stručně představil českému čtenáři, který se s ním dosud nesetkal? Jakou konkrétní roli v něm hraje nakladatelství Euskaldun a podle jakých kritérií byl vybrán právě zmíněný titul? V čem vidíte jeho hlavní přínos pro literatury menších jazyků a pro české čtenářské prostředí?
My jsme se do projektu přidali až ve chvíli, kdy jeho základní parametry byly nastavené. Měli jsme připravenou nějakou koncepci rozjezdu dánské edice, a ta do TEJ hezky zapadla. Metry za vteřinu jsou prvním ze tří dánských překladů, které v rámci projektu uvedeme na trh. Zároveň si myslím, že jsme do něj mohli rovnou vnést naše pojetí nesoustředící se jen na vydávání knih, ale zahrnující věci jako výše zmíněný podcast, besedy, newsletter.
Na začátku bylo pro nás neznámou, s kým budeme v projektu spolupracovat, reagovali jsme vlastně na otevřenou výzvu švédské organizace Region Jönköpings län, která TEJ zastřešuje. Ale po roce fungování programu jsme si s kolegou Milošem Pavlatou, který ho má u nás na starost, vcelku jednomyslně odsouhlasili, že v podobném složení – zejména pod vedením švédské organizace – bychom se rádi pustili do další výzvy v rámci Kreativní Evropy.
Myslím si, že výzva Kreativní Evropy Oběh evropských literárních děl stojí nejen na vydávání knih, ale i na propagaci překladatelské práce, menších jazyků atd. Kdybych měl zmínit nějakou její nevýhodu, tak je to větší byrokratická zátěž, než je u jiných grantů běžné. Proto doporučuju nebýt na to sami, což má ve finále i další benefity.
Vyvíjíte také spolkovou činnost, kterou je možné podpořit členstvím v Klubu přátel Euskaldun. S vašimi knihami ale i literaturou jiných malých jazyků se čtenáři můžou seznámit naživo v rámci literárních pořadů nebo příležitostně na akcích Noci literatury. Pořádali jste zatím pod názvem EZAGUTU (v baskičtině Poznat – pozn. red.) večer albánský, bosenský, moldavský. Jaké jsou plány pro tento rok a s jakou dramaturgickou koncepcí?
Založením Klubu přátel jsme chtěli vytvořit platformu jednak pro podporu našich aktivit, jednak pro budování komunity, která se netočí jen kolem knih vydaných v Euskaldunu. Rádi v podcastu nebo na besedách mluvíme i o cizích titulech, rádi se na našich sociálních sítích nebo v newsletteru zmiňujeme o jakékoliv nevšední a kvalitní překladové literatuře. I z toho důvodu se – zejména kolegové Miloš a Martin – tak často vydáváme na festivaly a veletrhy, kde již tradičně sousedíme s nakladatelstvím Meridione, jehož práci sledujeme s potěšením, a kde objevujeme to, co dělají další. Totéž i na akcích jako Noc literatury.
Loni jsme večery Ezagutu zaměřili na Skandinávii, letos jsme se rozhodli soustředit na jazyky a kultury, které mají nějakou spojitost s naší zemí, především historickou. A tak nás čekají večer rusínský, romský a lužický. To vše ve dvojím provedení, pokaždé jednou v Plzni, jednou v Praze.
Ezagutu vlastně můžeme považovat za takový prazáklad Klubu přátel. Je milé pozorovat, jak se lidi na večerech objevují opakovaně, třebaže jsou tací, co přišli jen na ten věnovaný jazyku a kultuře jim blízké. Postupně se snažíme Ezagutu rozvíjet, letos jsme se rozhodli více zapojit živou hudbu. Do budoucna bych já osobně byl rád, kdybychom přidali (ještě víc) i gastronomii a folklor. Ale tohle je v režii kolegy Martina Holého, který je tím hlavním motorem večerů Ezagutu, třebaže svoje nápady mu určitě budu vehementně podsouvat.
Představili jsme vás jako nakladatele a překladatele s plzeňskými kořeny, který i studoval katalánštinu na Masarykově univerzitě v Brně. Ke knihám se dostáváte ale také jinak a víte, jak se „stavějí“, neboť působíte jako vedoucí Knihodělny, muzea a knihařské dílny ve Strakonicích, kterou provozuje Šmidingerova knihovna. Jaké aktivity Knihodělna nabízí? Táhne vás to ve volném čase i mimo knižní svět?
Knihodělna je ve skutečnosti hlavní náplní mého pracovního času, který je tak díky tomu opravdu celý prodchnutý knihami. Ta pestrost práce s literární produkcí, které se mi díky Knihodělně, Euskaldunu a překládání dostává, mě přivádí k nápadům, které bych jinak neměl. Za všechny bych zmínil projekt Děti tvoří knihy, který samozřejmě není jen můj. V něm dáváme žákům základních škol možnost vytvořit vlastní knihu od prázdného papíru až po ručně svázaný svazek. Psaní, kreslení, redakční práce, šití, lepení, distribuce, propagace… Tím vším si děti během čtyř až pěti setkání projdou. Je opravdu zajímavé sledovat, co se děje, když žáci opustí prostředí školy a dostanou prostor popustit uzdu své fantazii. Na konci jednoho setkání mi říkal páťák, že bylo super, že se nemuseli učit. Opáčil jsem, že teď strávil čtyři hodiny učením. To mi přijde skvělé!
Jinak Knihodělna jako taková je jednou svou částí, tou muzeální, zaměřená na tradiční řemeslo knižní vazby, a pak druhou částí, pod níž spadá i projekt Děti tvoří knihy, orientovaná na rozvíjení knižní kultury jako takové.
A když nad tím tak přemýšlím, tak knihy chtě nechtě prosakují i do mého nepracovního života. I když moc rád dělám věci, které s nimi nesouvisejí. Fotbal, který mě ostatně přivedl k tomu, čím se dnes zabývám, děti, cestování… Už nějaký ten pátek s manželkou plánujeme pořídit si dodávku, přestavit ji na obytňák a vyrazit bez nějakých konkrétních plánů na cestu. Knihy klidně nechám doma, ony na mě počkají.
