<p>JIČÍN: Sobotní podvečer je klidná doba, může se odpočívat a další den se nemusí do práce. Čas, který provokuje k tomu, užívat si léta. Až na to vedro.</p> <p>U Valdické brány v Jičíně, na té straně, kde je stín, je na zemi kobereček, na něm dva páry bosých nohou, jedny hezčí, holčičí. Oboje francouzské. Aby nebylo pochyb, je vedle na kartonu namalovaný svět – Zeměkoule. A kroužek se šipkou okolo ní. To znázorňuje, že Marie-Karoline a Damien jedou kolem světa. Damien má s sebou kytaru, Marie-Karolina svůj hlas a dívčí pěknost. Vedle je otevřený kytarový futrál, tam lidi házejí mince, aby zpěváci měli na benzín, bez kterého by se svět nedal objet. Taky tam někdo místo korun dal rajčata a okurky ze zahrady. Je sobota osmého srpna sedm hodin navečer. Stále ještě třicet stupňů celsia.<br />
Bezprostřední výměna požitků. Oni dají své písničky, lidi co kdo má, či může. Někdo přišel cíleně, jiný se zastavil, protože šel náhodou okolo. Všechny písničky jsou francouzské, většina z dílny Damiena. O čem jsou, to občas přeloží dívky z publika do češtiny. Samozřejmě, že o lásce. Ale podle překladu to ani ve Francouzsku s láskou není jednoduché.<br /> Pohoda. Někteří z náhodných posluchačů si libují, jak je to v Jičíně dobře zařízené. Písnička nejen spraví náladu, také nás zavede do jiného světa. Je-li nečekaná, je ještě působivější. Písnička potkaná. Trochu jinak působící, než kdybychom za ní šli na koncert.<br />
Poděkovat můžeme městu Jičín, Jirkovi Vydrovi z Lodžie a Janě Bosákové.</p>
