Navigace

Před 150 lety zemřel FRIDRICH EMIL SCHINDLER

16. 3. 2017
Jaroslav Zezulčík

KUNÍN:V sobotu 18. března uplyne 150 let od úmrtí Fridricha Emila Schindlera z Kunewaldu, milovaného adoptivního vnuka a dědice hraběnky Walburgy a také majitele zámku v Kuníně.Na zámku v Kuníně v měsíci březnu a dubnu stále ještě uvidíte výstavu „Dědictví rodiny Schindlerů“, představující velkou část z tisícovky předmětů, které se v minulém a předminulém roce navrátily z Rakouska z pozůstalosti rodiny Schindlerů.

18. 3. 2017

Zámek je otevřen o víkendech.
 
POPIS:
Byl to strhující příběh, který se odehrával na počátku předminulého století. „Váš zesnulý otec byl krásný blonďatý chlapec, panského vzrůstu, moderních vlastností. Hraběnka byla k němu něžná a srdečná jako matka. Celé hodiny si hrála se svýma rukama v jeho loknách nebo mu hladila líce. Tato vřelá láska ji usnadnila rozchod s mladou Honrichsovou, která byla až do roku 1810 její deklarovanou dědičkou…“
 
Napsal ve vzpomínkách hraběnčin žák, velký nezbeda a pozdější generál četnictva Josef baron Kronenberg. Líčí zde pro Walburgu Binderovou z Hohenstrebenu postavu jejího otce Fridricha Emila Schindlera. Naznačuje zde temnou stránku ze života hraběnky Walburgy, její rozchod s baronesou Wilhelminou Honrichsovou (1794 – 1830), milovanou slečnou Mínou, která byla odvezena její matkou baronkou Karolinou Honrichsovou, hraběnčinou přítelkyní, do Vídně. Karolina je v roce 1846 prohlášena za nezvěstnou, již více než 30 let jí nikdo nespatřil. Generál Kronenberg píše, že stará baronka odešla s jedním hercem a zůstala nezvěstná… Víme, že Mína žila pak ve Vídni u své starší sestry Katynky, provdané za penzionovaného důstojníka Collsona. Rok po úmrtí své sestry 28. června roku 1830 v osm hodin večer nešťastná dívka končí svůj život skokem u Řetězového mostu do kanálu řeky Dunaje. V novinách čteme, že na místě byl nalezen pouze slaměný klobouk, pelerína a její měšec…
 
Do pamětní listiny kostela v Kuníně roku 1812 pak hraběnka Walburga vloží svou zpověď:
 „Od položení základů tohoto kostela postihlo také její srdce a život těžké utrpení. Smrt nevýslovně milovaného vnuka Gustava Schindlera, který zemřel 13. února 1812 ve věku 5 let, ji roztrhlo srdce a uvrhlo na pokraj beznaděje. Jedinou nadějí a slastí srdce je nyní jeho duchem a roztomilostí mu podobný, nyní 3 roky a 9 měsíců starý bratr Emil Schindler. Ó, uvidí jej vyrůst v ušlechtilého a všeobecně užitečného světoobčana !?“
 
V lístku, vloženém k hraběnčině listině, pak malý Emil slibuje, že se chce „stát dobrým a hodným a tím také vykonat na světě něco dobrého.“ Právě do něj žena postižená úmrtím všech svých vlastních dětí, sužovaná těžkou nemocí a balancující na hraně života a smrti vkládala všechny své tužby a naděje. Jemu věnovala poslední část svého života a jej také hodlala učinit svým univerzálním dědicem.
 
Fridrich Emil Schindler šlechtic z Kunewaldu (1809 – 1867), majitel zámku v Kuníně byl druhorozeným synem hraběnčina tajemníka Georga Schindlera a hraběnčiny žačky a schovanky Judity Karolíny Goldové. Narodil se 20. října 1809 v Kuníně. Po smrti svého bratra Gustava Adolfa byl v roce 1812 Marií Walburgou hraběnkou z Truchsess-Waldburg-Zeilu vybrán za budoucího dědice. Navštěvoval její výchovný ústav na zámku v Kuníně, později byl poslán na polytechnický institut ve Vídni a na zkušební cestu po rakouské monarchii. Na základě hraběnčiny poslední vůle z roku 1825 se stal jejím univerzálním dědicem a po dovršení zletilosti se ujal panství v Kuníně. Kráčel ve šlépějích své šlechetné adoptivní babičky, zasloužil se mimo jiné o povznesení zdejšího zemědělství a chov šlechtěného dobytka, za což byl císařem roku 1859 povýšen do šlechtického stavu s titulem šlechtic z Kunewaldu. Po vzoru své předchůdkyně podporoval vzdělávání obyvatelstva a vyvíjel lidumilnou a charitativní činnost, k níž náležela mimo jiné podpora slepeckého ústavu v Brně.
V roce 1837 se oženil s Ernestinou Pfundhellerovou (1816 – 1905) z bohaté krásnobarvířské rodiny z Nového Jičína a z manželství se narodilo celkem 8 dětí, z nichž 6 svého otce přežilo. Svíčka rodu Schindlerů z Kunewaldu uhasla vloni v dalekých Korutanech úmrtím Emilovy pravnučky. Paměť, duch a ohromné množství předmětů rodiny se však na zámek v Kuníně vrátily a dále budou navracet…
Když 18. března 1867 Emil na zámku v Kuníně umíral, zanechal po sobě odkaz, který převzal po své velké předchůdkyni. Ta své poselství uložené ve vížce farního kostela zakončila slovy: „Kéž jednou vyroste lepší pokolení, ze kterého se budu ještě těšit v lepším světě a na jehož život a skutky budu moci pohlížet s velkým pocitem blaženosti.“ Ostatky Friedricha Emila Schindlera spočinuly po boku rodičů a jeho vlastních dětí v hrobce vybudované nad hrobem hraběnky Marie Walburgy. Svůj dětský slib Emil dodržel.
 
Jaroslav Zezulčík
kastelán
 
 
Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace
Zámek Kunín
Kunín 1, 742 51 Kunín
Mobil: + 420 603 538 106
Tel.: +420 556 749 420
E-mail: kunin@muzeumnj.cz
Web: www.zamek-kunin.cz
 
 

 

Sdílejte
Check icon Error icon