Jak to celé začalo? Přestože oba manželé pocházejí z Nizozemska, seznámili se v roce 1993 v Praze, kde Yvette pracovala na výzkumu pro svou diplomovou práci na univerzitě v Groningenu a Boudewijn tu trávil tvůrčí pracovní volno. Praha je okamžitě okouzlila svou bohatou kulturou a architekturou, a protože je vždy přitahoval svět výtvarného umění, fotografie a designu, netrvalo dlouho a stali se pravidelnými návštěvníky vernisáží a ateliérů umělců.
Zpočátku to ale nešlo tak hladce, jak se může zdát – zkraje devadesátých let neexistovalo kromě slavné malostranské galerie MXM příliš privátních galerií, problém byla i jazyková bariéra. Většina katalogů a kurátorských textů byla pouze v češtině a Yvette s Boudewijnem tak přicházeli o cenný zdroj informací.
Vypravili se proto do Národní galerie za tehdejším ředitelem, jenž je nasměroval na kurátora Radka Váňu, s nímž dali dohromady seznam umělců na startu kariéry. Jako první si přímo na Akademii výtvarných umění (AVU) pořídili triptych od Tomáše Svobody, další Tomáš, tentokrát Císařovský, je poté představil dalším umělcům. Následovalo přátelství s Evou Eisler a Bořkem Šípkem, s nimiž bydleli ve stejném domě a u nizozemského páru pořádali umělecké večírky. Před každou party převěšovali doma obrazy, aby ukázali, co nového vzniklo. Okruh známých výtvarníků a designérů se tak rozšiřoval stále dál a dál.
Později se v Praze i se svým synem usadili natrvalo. „Toto období se neslo ve znamení častého setkávání s malíři, fotografy a designéry. Potkávali jsme se v jejich ateliérech, v kavárnách, ale i u nich nebo u nás doma. A právě osobní kontakty s umělci sehrály zásadní roli při budování naší sbírky,” vysvětluje Boudewijn s tím, že zatímco on racionálně vytipovává jména umělců, Yvette pak esteticky vybírá konkrétní díla.
Láska k českému umění zašla až tak daleko, že když je osud později zavál do Paříže a následně Lisabonu, zůstali naší umělecké scéně věrni a svou pražskou sbírku i na dálku prohlubovali. „Amsterdam, Praha a Lisabon společně tvoří geografický kulturní trojúhelník, který formoval náš pohled,” přiznávají manželé.
Že má Praha své neoddiskutovatelné magické kouzlo, dokládá i moment, kdy si coby sběratelé vyzkoušeli roli mecenášů. Boudewijn totiž obdivuje jeden z nejslavnějších barokních chrámů Prahy, kostel sv. Mikuláše na Malé Straně. Spolu s Yvette proto zadali pětici výtvarníků neobvyklou zakázku: vlastní pojetí této ikonické památky ve velkorysém formátu 200 × 240 centimetrů. Tomáš Císařovský, Martin Mainer, Antonín Střížek a Jakub Špaňhel na zadání kývli, ale František Matoušek, který pracuje s vytrhávanou džínovinou širokou 90 centimetrů, je odmítl. „Takhle velké obrazy nedělám,” řekl. O to větší bylo pro manžele překvapení, kdy se jim po půl roce ozval, že je obraz hotový a můžou si ho vyzvednout. Denim sešil a objevil pro sebe další možnosti své specifické umělecké techniky.
A ještě jednu výraznou stopu Praha v jejich sbírce zanechala, tentokrát i s nizozemskou DNA. Když se na přelomu let 2020 a 2021 konala ve Šternberském paláci výstava Rembrandt, portrét člověka, pořádaná Národní galerií v Praze ve spolupráci s Wallraf-Richartz-Museum & Foundation Corboud v Kolíně nad Rýnem, byl její součástí i projekt nazvaný After Rembrandt, v němž mělo osm současných umělců a umělkyň zpracovat vlastní reflexi Rembrandtovy malby Učenec ve studovně. Mezi oslovenými byli i Jakub Špaňhel, Štefan Tóth a Vladimír Véla, jejichž tři „Rembrandti” dnes tvoří pilíř sbírky Sublime Hyacinth.
Zpětným pohledem je tak sbírka nizozemského páru reprezentativním výběrem toho, co se na poli mladé české porevoluční malby odehrálo – výběrem čerstvým, nezatíženým českým pohledem ani osobními vazbami či animozitami, výběrem svéhlavým a budovaným z lásky k umění. Nejde o retrospektivu ani o inventář, ale o soustředěné setkání s jednou sběratelskou vizí manželského páru, který čerpá jak z pražského, tak z holandského kulturního dědictví.
Ačkoli od večírkového období Yvette a Boudewijna uplynulo už řadu let, s převěšováním obrazů nepřestali. Aby z českého umění předvedli to nejlepší, rozhodli se spolu s kurátorkou Valérií Horváth na výstavě Endless Curiosity v polovině jejího trvání díla částečně obměnit, aby se ve dvou vlnách v Galerii Magnus Art prostřídalo více než dvacet maleb monumentálních rozměrů. Expozice potrvá v karlínské Rustonce do 2. května 2026.
Vstup na výstavu je zdarma díky podpoře J&T Banky, v jejímž sídle se Galerie Magnus Art nachází.
Výstava Endless Curiosity
Galerie Magnus Art
Sokolovská 700/113a, Praha 8 – Karlín
13. února – 2. května 2026
Vstup zdarma
O Galerii Magnus Art:
J&T Banka je dlouholetým partnerem současného českého umění. S myšlenkou “noblesse oblige”, tedy že bohatství a úspěch zavazuje, podporuje projekty, které kultivují, obohacují a posouvají naši společnost kupředu. V Galerii Magnus Art si klade za cíl představovat umělecké sbírky, jejichž základem jsou jak česká, tak světová díla.
Hlavním záměrem je podpora zkušených i začínajících sběratelů, aby se jejich radost a koníček stal důležitou součást fungování celého uměleckého světa. V J&T věří, že se výstavy a příběhy sběratelů stanou zdrojem inspirace pro život s uměním. Protože umění stejně jako krása obohacuje a povznáší.
O projektu J&T Banka Art:
J&T Banka Art je dlouhodobý kulturní program J&T Banky, jehož cílem je systematicky podporovat rozvoj výtvarného umění a sběratelství v Česku a střední Evropě. Kromě Galerie Magnus Art je jeho součástí především sledovaný J&T Banka Art Index, který pomáhá sběratelům, investorům a milovníkům umění při orientaci na trhu s uměním a zahrnuje nejoceňovanější současné české umělce narozené po roce 1960.
J&T Banka Art rovněž vydává ve spolupráci se serverem Artplus.cz každoroční J&T Banka Art Report, odbornou ročenku shrnující klíčové trendy v umění, vývoj trhu, kurátorské reflexe i rozhovory s aktéry kulturní scény. Jednou za dva roky pořádá také site-specific výstavu J&T Banka Art Index Pop-up, přehlídku toho nejlepšího, co aktuálně vzniká v ateliérech nejvýraznějších současných umělců.
