Můžete uvést vaše aktivity týkající se mapování památek a jejich obnovy?
V roce 2009 jsem založil internetovou encyklopedii Památky a příroda Karlovarska, kde se snažím evidovat všechny památky v Karlovarském kraji – od nejmenších křížků až po kaple, kostely a hrady. Postupně, jak jsem tato místa navštěvoval, nacházel jsem i ta, která byla považována za zaniklá. Třeba malé křížky zarostlé v křovinách v polích aj. Bylo mi líto takové památky jen zaznamenat a nechat je vlastnímu osudu, proto jsem založil Spolek pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska. Právě s ním jsme se pustili do oprav prvních malých křížků.
Karlovarský kraj má svá specifika, některé prostory dokonce nejsou přístupné. Které to jsou a proč?
Máme tu více takových oblastí. Doupovské hory jsou dodnes vojenský újezd, takže se tam vůbec nesmí. Nicméně už jsme prostor zmapovali a prozatím jsme tam obnovili první pomník. Před několika lety zároveň byly z vojenského újezdu vyňaty obydlené prostory, které byly přičleněny k obcím těsně za hranicí újezdu, aby armáda měla celý prostor úplně bez lidí. Tak se dostal za hranice újezdu i kostel ve Svatoboru.
Dříve tu byly i další uzavřené prostory, jako pohraniční oblasti v Krušných horách. Několik let býval vojenským újezdem také Slavkovský les. Ten už dnes přístupný je, ale stále tu najdete spoustu zdevastovaných míst.
Ve Svatoboru spolek obnovuje kostel i nedaleký hřbitov. V jaké fázi jsou momentálně práce, co se podařilo a co vás teprve čeká?
Po vyčlenění Svatoboru z vojenského újezdu jsme nejprve chtěli obnovit zcela zarostlý hřbitov. Jenže vedle něho stál kostel v havarijním stavu. A tak jsme se spolu s obcí Doupovské Hradiště domluvili na spolupráci na jeho obnově. První práce začaly v roce 2018 nebo 2019. Nejprve proběhlo několik etap obnovy klenby a pak jsme se pustili do střechy. Až ji doděláme, budeme mít kostel staticky zajištěný. Následovat budou okna, oprava věže a podobně.
Co je na takovém poměrně rozsáhlém projektu obnovy nejsložitější?
Nejtěžší je shánět peníze a shánět dobrovolníky. Je sice spousta nadšených lidí, ale často ti šikovní a nadšení mají spoustu dalších aktivit, takže jim chybí čas. Dost nám do práce zasáhl také covid, který obnovu na pár let přerušil, a lidé si mezitím našli nějaké jiné aktivity. Existuje ale stálé jádro, takže práce pokračují, i když nemůžeme postupovat tak rychle, jak bychom si přáli. Obnovy hřbitova děláme na vlastní pěst, finanční prostředky pak sháníme na opravu kostela. Jsou to dotace od Ministerstva kultury, pohybují se kolem milionu ročně. Zatímco na hřbitově pracujeme vlastními silami, máme ve spolku i restaurátory, na kostel potřebujeme najímat firmu. Občas se nám poštěstí sehnat i sponzora, který nám zajistí materiál a vybavení.
Jaká je spolupráce s obcí Doupovské hradiště? Zapojují se i místní obyvatelé?
Paní starostka je nám nakloněná od prvního dne, kdy jsme do Doupovského Hradiště přišli. Obec je vlastníkem kostela, s obnovou se snaží maximálně pomáhat. Místní lidé se moc nezapojují a zpočátku nám příliš nefandili. Měli totiž obavy, že jim do obce přivedeme turisty. Postupem času si díky paní starostce zvykli. Pod kostelem vzniklo i dětské hřiště a altán, který občané mohou využívat.
Jaká je vize dalšího využití kostela, případně jeho zpřístupnění?
Doupovské hradiště v tuto chvíli nemá žádný kulturní sál, takže bychom po obnově chtěli předat péči o kostel obci, která by tu mohla pořádat svatby, koncerty a podobně. My bychom ve Svatoboru chtěli udělat nějakou připomínku zaniklých obcí v celém Doupovsku. Pod kostelem je fara, kterou by bylo možné pro tyto účely využít.
Stále ještě pracujete i na jiných místech než ve Svatoboru?
Zachraňujeme i drobné památky, letos budeme odhalovat křížek v Lučinách. Poté, co jsme zmapovali Doupovské hory, snažíme se s vojáky domluvit na obnově některých památek v prostoru vojenského újezdu.
Je jednání s armádou složité?
Ano, trvalo nám několik let, než nás tam vůbec pustili. Nejprve jsme museli dokázat, že to myslíme vážně, a postupně si vybudovat dlouhodobější vztah. Dokončili jsme mapování a máme obnovený první pomník z první světové války. Jde to pomalu, pro armádu to není priorita.
Máte ještě čas na svou původní činnost, totiž dokumentaci památek na Karlovarsku? Kolik památek vůbec evidujete?
Ano, stále se tomu věnuji, hlavně v zimních a jarních měsících, kdy se ještě nedá tolik stavět. Je to moje záliba, jak dokumentace v terénu, tak zpracování na stránky. Na základě historických map hledám památky v krajině. Zajímám se i o ty zaniklé, nikdy si člověk není jistý, že už na místě opravdu nejsou. Proto ta místa navštěvuji a nacházím, kde daný křížek stával. Část památek mám zmapovaných, ale musím je ještě zpracovat, zjistit historii a jít trochu víc dopodrobna. Na stránkách je v tuto chvíli kolem 1600 publikovaných památek, navštívil jsem jich třeba dvojnásobek. Navíc se na spoustu míst vracím, buď se je napoprvé nepodařilo nafotit, jiné se v průběhu času mění. Zároveň pracuji v Paměti národa, kde také mapujeme, ale hlavně se věnujeme příběhům pamětníků.
Pořádáte také konferenci Péče o památky a krajinu v Karlovarském kraji. Koho zvete a co je cílem?
Konference probíhá pravidelně, první ročník se konal už v roce 2017. Cílem je ukázat nejpovedenější obnovy památek tady u nás na Karlovarsku. Zároveň chceme dát prostor k setkání iniciátorů, od fyzických osob a malých spolků po obce a velké instituce, jako je Národní památkový ústav. V jeden den se všichni sejdou, předávají si své poznatky a mohou se inspirovat u ostatních.
Fungují na Karlovarsku další spolky zaměřené na obnovu a péči o památky?
Spolků, které se starají o drobné i větší památky, je na Karlovarsku docela dost. Například bych mohl uvést spolek Pod střechou, který pečuje o poutní kostel ve Skokách. Spolek místních občanů SOVa Žlutice zase obnovuje cesty v okolí tohoto městečka, dělají naučné stezky pro děti a opravují drobné památky podél těchto cest. Takto už obnovili ve spolupráci s restaurátory desítky památek. Ovšem spolků, které by stáli za zmínku, je tu ale daleko víc.
