Navigace

Stopy v písku / Rudolf Medek

15. 1. 2025
Lenka Krejzová

ČR: Narodil se před 125 lety,  8. ledna 1890 v Hradci Králové. Básník, dramatik, legionář, generál Československé armády, původním povoláním učitel.

Narodil se před 125 lety, 8. ledna 1890 v Hradci Králové. Básník, dramatik, legionář, generál Československé armády, původním povoláním učitel. Účastník nejslavnější legionářské bitvy u Zborova a přítel Viktora Dyka, Jaroslava Seiferta či Františka Halase. Touha propagovat hrdinství legionářů, jehož byl v Rusku přímým účastníkem, a jejich podíl na vzniku samostatného Československa jej přivedla k myšlence iniciovat Památník odboje na Vítkově jako muzeum a archiv československých legií. V letech 1920–1939 zde působil jako ředitel. Na protest proti zahraniční politice Francie a Velké Británie během Mnichovské dohody v r. 1938 veřejně vrátil britskému králi řád Distinguished Service Order (DSO) a francouzskému prezidentovi Řád čestné legie. Je považován za zakladatele legionářské literatury.

 

Generál se srdcem básníka

Jeho život by mohl být námětem na román či filmový scénář. Plný zvratů, dramat i velkých citů. V mládí se aktivně zasadil o myšlenku svobodného československého státu, a to hned ve dvou rolích: s perem v ruce jako literát zvučného jména, ale také jako voják-legionář, kterému rozhodně nechyběla odvaha. „Dnes historie sama ukazuje, že každý národ může žíti samostatným životem, chce-li a pracuje-li k tomu… Myšlenka, za níž jsem šel do boje, zvítězila, jako nakonec musí ve světě zvítězit právo, pravda a spravedlnost.“

Původně absolvent učitelského ústavu (v letech 1909–1914 působil na venkovských školách) patřil k zakladatelům hradeckého studentského spolku Mansarda, kde získal přezdívku „dramatik“.

Po vypuknutí války měl jasno. S přáteli (mj. malířem Jindřichem Vlčkem) si přísahali, že nezabijí jediného vojáka Dohody a při první příležitosti přestanou být rakouskými vojáky. Své předsevzetí naplnil poté, co byl jako velitel čety poslán na ruskou frontu do Haliče. Tři měsíce studoval rakouské pozice, které mu zakreslil jeho sluha, v civilu stavitelský kreslič. 25. prosince 1915 přeběhl na ruskou stranu. Vzal s sebou i důležité štábní dokumenty a ochotně spolupracoval s ruskými zpravodajci. Brzy po vstupu do Československé střelecké brigády získal prestiž neohroženého velitele. Vedle toho byl činný i jako redaktor odbojových časopisů (Čechoslovan, Československý voják). Jeho morální vlastnosti, inteligence a výmluvnost ho předurčily k diplomatickému působení. Spolupracoval s generálem M. R. Štefánikem, T. G. Masaryka doprovázel při jeho cestě k legiím. Nevyhýbal se však bojovému nasazení, právě naopak. Za účast v legendární bitvě u Zborova získal řád sv. Stanislava. Zážitek z účasti v bitvě na něj hluboce zapůsobil. V bitvě československé jednotky prolomily všechny obranné linie protivníka a dosáhly obrovského úspěchu, který nikdo neočekával. Vojensky přineslo vítězství rozhodující impuls pro uznání čs. zahraniční akce velmocemi Dohody. Toto téma později mnohokrát literárně zpracoval, zpopularizoval sibiřskou anabázi a její nejvýznamnější osobnosti, zejména pplk. Josefa Jiřího Švece, napsal i libreto k filmu Za československý stát.

Touha propagovat hrdinství legionářů i jejich zásadní podíl na vzniku samostatného Československa jej přivedla k myšlence iniciovat Památník odboje na Vítkově jako muzeum a archiv československých legií. Z hrstky nadšenců se Medkovi podařilo vytvořit moderní vědeckou instituci. V letech 1920–1939 zde působil ve funkci ředitele. V roce 1922 stál u vzniku nejvýznamnější legionářské organizace Československé obce legionářské.

Mnichovské události roku 1938 jím hluboce otřásly. Aktivně se postavil na obranu republiky, podepsal výzvu Obce čs. spisovatelů K svědomí světa a v době mobilizace vystoupil v rozhlase. Na protest proti zahraniční politice Francie a Velké Británie oběma zemím vrátil svá vojenská vyznamenání. Naposledy veřejně promluvil při manifestačním uložení ostatků Karla Hynka Máchy na Vyšehradě.

Umírá v Praze 22. srpna 1940 na zánět pobřišnice v pražské nemocnici Na Bulovce. Se spisovatelem Medkem, vojákem-legionářem, se v protektorátní atmosféře přišly rozloučit tisíce lidí.

Během následujících totalit (nacistické i komunistické) autorovy knihy zmizely z veřejných knihoven a jeho jméno mělo být vymazáno z historie.

Umělecké nadání po něm zdědili oba jeho synové: malíř Mikuláš Medek (1926–1974) a Ivan Medek (1925–2010), muzikolog, signatář Charty 77, novinář, spolupracovník Hlasu Ameriky.

Osobnost Rudolfa Medka, prvního ředitele Památníku odboje, připomíná jeho bronzová busta v uniformě od sochaře Milana Bendy a také pamětní deska, které jsou umístěny ve vstupní hale Armádního muzea Žižkov.

Medkovo jméno nese také medaile za přínos československé a české vojenské historii, jak v oblasti psané, tak i muzejní, kterou uděluje Vojenský historický ústav. Jako první ji obdržel jeho syn Ivan Medek a v roce 2011 ji například získala britská historička s českými kořeny Katya Kocourek při příležitosti vydání své knihy Čechoslovakista Rudolf Medek.

Zdroj: Pěta Jan. Encyklopedie města Hradce Králové, Garamon, s. r. o., 2011). Pospíšilová Jaroslava. Životní anabáze Rudolfa Medka, legionáře a spisovatele Přednáška o Rudolfu Medkovi, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, 1. 10. 2018, nepubl.).

Tváře první republiky, Královéhradecký kraj 2018, editorka Lenka Jaklová

 

Sdílejte
Check icon Error icon