Zdeněk Fibich i Antonín Dvořák: Musica Florea v duchu ideálů romantismu

Podzim začíná pro soubor Musica Florea velkolepě. Pozvání na říjnový koncert přijal vynikající houslista Roman Patočka, známý virtuos a laureát řady prestižních soutěží. Roman Patočka hraje s nejlepšími orchestry, ať jsou to Hamburští filharmonikové, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Nagojská filharmonie, Symfonický orchestr Navarra, Záhřebská filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Pražská komorní filharmonie či Státní filharmonie Brno. Spolupracoval s významnými dirigenty, například s Jiřím Bělohlávkem, Vladimírem Válkem, Jakubem Hrůšou, Douglasem Bostockem, Heiko Mathiasem Försterem, Georgem Fritzschem, Vojtěchem Spurným, Janem Talichem či Sirem Charlesem Mackerrasem. „Věřím, že naše společné vystoupení bude pro posluchače nezapomenutelným zážitkem,“ říká umělecký šéf souboru Musica Florea Marek Štryncl.

Největší hudební romantik Zdeněk Fibich 

Jak zněla romantická hudba v době svého vzniku, se mohou posluchači souboru Musica Florea pravidelně přesvědčovat, protože neuplyne rok, aniž by sáhl po některém díle této okouzlující éry. Po Dvořákovi a Smetanovi se nyní zaměřila na třetího velkého skladatele 19. století, Zdeňka Fibicha, který se proslavil především jako autor melodramat. Stejně jako Antonín Dvořák byl Fibich inspirován kompozičním a interpretačním přístupem Richarda Wagnera. Vládlo v něm extrémní flexibilní tempo, tedy změny temp, které posilují typický romantický výraz, aniž by byly vždy zapsány v notách. Romantické ideály dovedl Fibich ještě dál než jeho současníci a Musica Florea všechny principy romantické hry využije při interpretaci skladatelovy Symfonie č. 1. Zdeněk Fibich si stejně jako Antonín Dvořák zaslouží osvobození ze sevření univerzálních vzorců, které ovládly interpretaci ve 20. století. Přijďte si poslechnout, jak se to Musica Floree podařilo. Koncert Romantik Zdeněk Fibich z cyklu Musica Florea Bohemia 2025 bude zároveň natočen na CD.

„Jestliže mám úctu ke skladateli, musím hledat způsob interpretace, který je mu nejblíže,“ to je moto uměleckého šéfa a dirigenta Marka Štryncla. Řídí se jím, ať provádí baroko nebo romantismus. O této éře říká: „Romantickému ideálu má vládnout emoce, vášeň, výrazový charakter. Tomu se v 19. století podřizovala jak rytmická složka hudby, tak i tempová a intonační, např. záměrné rozlišování a užívání neobvyklých tónin a souzvuků. Různé rytmické figury se naostřovaly nebo naopak rozvolňovaly podle druhu hudebního výrazu, a to i v orchestrální hře. V romantismu se hudebníci nebáli používat ozdobné elementy: portamenta, nejednotné smykování, tremola, tempo rubato… Změny tempa, tedy agogika, byly zcela běžné.“

Emoce hudbě navrácené

A to vše tehdejší hráči znali a užívali, aniž by tyto ozdoby a změny byly uváděny v partiturách – nebo spíše právě proto, vždyť nebyl důvod zapisovat něco tak všeobecně známého. V průběhu 20. století se však rozšířil puristický styl hry, v níž nezazní nic, co není výslovně v notách zapsáno. Interpretace se tak postupně stala téměř sterilní a mnoho výrazových prostředků v romantismu běžných se přestalo používat. Tím ovšem trpí emocionalita a výrazovost a hudebníci i posluchači se ochuzují o plný zážitek. Musica Florea patří mezi první soubory, které se na přelomu milénia začaly zabývat hrou podle původních dobových principů a od roku 2009 je v jejím hledáčku i éra romantismu. Zvuková malebnost a různorodost původních nástrojů a interpretační volnost vrací hudbě život: znovu vládnou emoce a vášeň a posluchač je překvapován, protože i notoricky známé skladby znějí náhle jinak.

Symfonie č.1 Zdeňka Fibicha je optimistickou živou skladbou, která odráží skladatelovo mládí a lásku k přírodě (byl synem lesmistra). Střídá nálady a témata, navozuje atmosféru lesa i tance, je lyrická i epická, komponovaná do cyklické formy. Houslový koncert a moll je považován za jedno z vrcholných děl Dvořákova tzv. slovanského období. Vznikl v sousedství první řady Slovanských tanců, České suity, Slovanských rapsodií a Symfonie č. 6, s nimiž je svázán výraznou, lidově zabarvenou melodikou a celkově pozitivním laděním. Musica Florea se odkazem Antonína Dvořáka zabývá dlouhodobě: natočila již všechny jeho symfonie a neustává v objevování jeho pravého romantického zvuku. Minulý rok sáhla s úspěchem také po Smetanově Mé vlasti. V následujících letech se pak bude její romantická programová řada soustředit na uvádění děl Zdeňka Fibicha.