Všechna díla mají v DOXu svoji výstavní premiéru. Celkem 54 obrazů, 6 kreseb a album čítající 22 listů vybírala přímo do konkrétního prostoru galerie DOX spolu s autorem kurátorka výstavy Máša Pivovarová.
Expozici uvozuje album Filosofovi, Dopis č. 3. Viktor Pivovarov použil knížečku, kterou vytvořil básník a dramatik Daniil Charms v roce 1937 (mimochodem, ve stejném roce se narodil sám umělec), a přepracoval ji do specifické umělecké formy alba. Charms, jak je pro něj typické, v knížečce kombinuje absurdní humor s vážnou tematikou. Zabývá se tím, jak dopadne člověk, pokud se nechá ovládnout těmi nejnižšími pudy.
„Charms v sešítku rozpracovává symboliku jednotlivých barev a zabývá se procesy povznesení, pádu a zničení lidské duše. Speciálně pro výstavu v DOXu vznikly kresby, které s Charmsovou symbolikou barev souvisí. Divák je následně veden do bílých prosvětlených sálů, ve kterých je představen cyklus Básníci a múzy z roku 2024,“ vysvětluje kurátorka výstavy Máša Pivovarová.
Cyklus Básníci a múzy disponuje největším počtem vystavených obrazů a koresponduje s obdobím, kdy Viktora Pivovarova skutečně múzy obkroužily a napsal soubor básní: „V březnu minulého roku jsem ke svému velkému překvapení napsal cyklus básní. Ne, to jsem nenapsal pravdivě. Prostě přiletěla Múza a ty básně mi nadiktovala. V zásadě každý den se rodila alespoň jedna nová báseň. A pak Múza odletěla. Rozhodl jsem se, že ji za tento dárek poděkuji, a tak jsem jí věnoval svůj cyklus obrazů Básníci a múzy. Má 45 obrazů a skoro všechny jsou v expozici vystaveny,“ doplňuje Viktor Pivovarov.
Autobiograficky laděný cyklus představuje různé podoby a cesty inspirace a líčí všechna možná utrpení i radosti spojené se vznikem uměleckého díla, ať již literárního, nebo vizuálního. S nadhledem a specifickým humorem ukazuje, jak složitě a skrze jaká duševní i fyzická utrpení se často rodí ona povznášející metafyzická díla.
Máša Pivovarová ještě k cyklu dodává, že ona múza může mít nejrůznější podoby. Nezjevuje se autorovi pouze jako krásná žena, ale bere na sebe i podobu různých démonických bytostí.
V závěru výstavy se autor obloukem vrací k Daniilu Charmsovi. Cyklus Metafyzika a zoufalství, který dal název celé výstavě, opět ukazuje, jak to dopadne, když člověka ovládnou nejnižší pudy jako chamtivost, nenávist a zloba. Může pak rozpoutat i válku. Součástí obrazů jsou skutečné novinové zprávy, které informují o válečných hrůzách na Ukrajině. Metafyzické obrázky s texty jakoby nesouvisí a vyvstává tak otázka, zda je vůbec možné na pozadí těchto děsivých událostí psát básně nebo malovat obrazy?
„Válka na Ukrajině způsobila obrovské lidské utrpení. Nejsem politicky zaměřený umělec, ale nemohl jsem nereagovat na toto moře utrpení. 14 obrazů nazvaných Metafyzika a zoufalství jsou deníkem 14 dnů války. Je to kronika obětí během těchto 14 dní. Kronika obětí nemůže být v jednom prostoru společně s metafyzickým obrazem. Zlo a poezie jsou neslučitelné. Umělec-básník nemá sílu zastavit to zlo. Odpověď: zoufalství,“ uzavírá Viktor Pivovarov.
Kurátorka výstavy: Máša Pivovarová
Viktor Pivovarov (* 14. ledna 1937, Moskva), absolvent Polygrafického institutu, obor ilustrace a knižní grafika. Od 70. let se věnuje především volné tvorbě. Pracuje v ucelených obrazových cyklech a spolu s Iljou Kabakovem vytvořil osobitou uměleckou formu alba, která originálním způsobem propojuje slovo a obraz. Text začleňuje Pivovarov i do svých obrazových cyklů, případně tvoří pouze textové obrazy. Stal se tak jedním ze zakladatelů moskevské konceptuální školy.
Od roku 1982 žije v Praze, kde se ocitl, díky Jindřichu Chalupeckému i své ženě Mileně Slavické, v podobném uměleckém prostředí jako v Moskvě, tedy v prostředí neoficiálních umělců. Stal se členem Nové skupiny. Po revoluci spolu s Adrienou Šimotovou, Václavem Stratilem a Milenou Slavickou založil a řídil galerii Pi-Pi-Art, která sídlila v suterénu Topičova domu na Národní třídě. Graficky i koncepčně se podílel na podobě časopisu Výtvarné umění.
Velké samostatné výstavy umělce se konaly v Galerii Rudolfinum (1996), NGP (2021) nebo v Domě umění města Brna (2022), v Ifa-Gallery v Berlíně (2001) nebo v Moskevském muzeu současného umění (2006 a 2011). Jeho díla jsou zastoupena ve významných světových galeriích (Tate Gallery v Londýně, Centre Georges Pompidou v Paříži) i soukromých sbírkách.
